Karl Pietschmann

Feldwebel Karl Pietschmann

* 20.8.1917 Stružnice (Straußnitz)

† 19.3.1944 Kovel

Karl Pietschmann se narodil 20. července 1917 ve Stružnici č. p. 164 jako šesté dítě Anny a Karla Pietschmann. Anna a Karl Pietschmann byli zemědělci a měli spolu celkem sedm dětí. Karl chodil do Obecné německé školy v Jezvé. Poté absolvoval Měšťanskou školu v Benešově, po které nastoupil jako praktikant u žandovské firmy na výrobu mlýnských kamenů – Mühlstenfabrik. Po zabrání Sudet vstoupil do SA, zde byl velitelem oddílu SA 3/100.  V lednu 1938 narukoval do Wehrmachtu.

V řadách ženijní čety 57. granátnického pluku 9. pěší divize se zúčastnil na západní frontě tzv. Sitzkrieg – války v sedě. Od 1. dubna 1940 se jako svobodník osvědčil při západním tažení, jako člen úderného komanda, mezi jiným u Bastogne, St. Quentin, Arras a před Paříží. V říjnu 1940 se oženil a 1. listopadu 1940 byl povýšen na vrchního svobodníka a přeložen ke štábní rotě pěšího pluku. V červnu 1941 na čele útoku 6. Armády na Rusko. Po nasazení na Bugu, Žitomiru a u Umaně byl 17. srpna 1941 vyznamenán Železným křížem II. třídy. 1. ledna 1942 byl povýšen na četaře a následovaly boje u Kyjeva, Poltavy, Rostova a na Kavkaze jako velitel družstva. 4. března 1942 mu byl udělen Železný kříž I. Třídy. Po těžkém zranění v říjnu 1942 pobýval skoro rok po nemocnicích. Od listopadu 1943 opět na frontě znovu ve štábní rotě 57. pěšího pluku. 1. února 1944 byl povýšen na feldwebela a převzal velení ženijní čety. Následovaly poziční a ústupové boje u Melitopoulu, Nikopolu na Umaně a u Ingulezu na Ukrajině. V postaveních nedaleko Kovelu, což je město ve Voliňské oblasti v severozápadním cípu Ukrajiny poblíž hranic s Polskem a Běloruskem.

19. března 1944 v těžkých obranných bojích padl a za své statečné skutky byl 9. června 1944 posmrtně vyznamenán Rytířským křížem. Řád byl 26. června téhož roku předán v České Lípě jeho vdově. Je zajímavé že rodina Karl Pietschmanna nebyla bezprostředně po válce odsunuta. Existuje zápis, že jeho otec Karl Pietschmann ze Stružnice č. p. 164 dostal od Místního národního výboru přiděleného koně po polské, respektive německé armádě. Bohužel tento zápis nemá datum, ale to, že koně dostal, velmi pravděpodobně znamená, že jeho rodiče nebyli členy ani přívrženci žádné pronacistické strany.

Karl Pietschmann v roce 1940 u příležitosti povýšení do hodnosti obergefreitr. Fotografie pochází z ateliéru Wilhelma Leukerta v Mostecké ulici v České Lípě.

Vyznamenání

Dne 17. 9. 1941 byl Karl Pietschmann vyznamenán řádem Železného kříže II. třídy, spolu s ním byli vyznamenáni řádem Železného kříže II. třídy Willi Hesse a Rudi Hofrichtera dále byl vyznamenán za svou statečnost dne 4.3 1942 řádem Železného kříže I. třídy. Za své statečné skutky byl 9. června 1944 posmrtně vyznamenán Rytířským křížem.

Nekrolog Karl Pietschmanna

Za Vůdce a Německo padl 20. března 1944 feldwebel Karl Pietschmann u Scebino u Bug. Průstřel prsou ukončil jeho statečný život. Feldwebel Karl Pietschmann byl šesté dítě manželů Karla a Anny Pietschmann ze Stružnice č. p. 164. V politickém boji byl již dříve zainteresován jako starý člen DNSAP (Německá národně socialistická strana dělnická). Po vzoru Konráda Henleina vstoupil do Sudetoněmecké strany. Stal se vedoucím Turnwereinu v Jezvé, zde byl pověřen vedením mládeže. Již zde se projevoval jako dobrý velitel a vedoucí. Za sudetoněmeckou věc v posledním boji nastoupil Pietschmann dobrovolně na frontu. Při válečném tažení do Francie v roce 1940 byl Pietschmann v úderné skupině. Při tažení do Ruska získal Železný kříž II. třídy a Železný kříž I. třídy. Jako feldwebel byl naposledy pověřen velením regimentu pionýrů (ženistů).

Jeho velitel o něm píše:

„Naše kompanie a celý regiment se s těžkým bolem v srdci loučí se svým feldwebelem Pietschmannem, statečným a odvážným vojákem, mezi kamarády považovaným za výborného kamaráda a svému mužstvu znám jako dobrý rádce, velitel a druh v boji. Jeho hrdinská smrt „Heldentot”, znamená pro náš regiment hlubokou ránu. Jeho smrtí si vysloužil náš prapor název hrdinský a náš prapor regimentu byl zasvěcen hrdinovi feldweblu Karlu Pietschmannovi.”

Rytířský kříž

Dne 26. června byla předána vdově po padlém feldweblovi Karl Pietschmannovi místodržitelstvím garnizónů v České Lípě panem oberstem Büchholzem smuteční kondolence. Oblastní vedoucí Oppitz a pan landrát Thünn jí předali jménem Vůdce Rytířský kříž za jeho zásluhy, obětování se a hrdinskou smrt „Heldentot”

Opis kopie dokumentu na základě kterého Karl Pietschmann obdržel Rytířský kříž :

Pietschmann Karl, Jezvé/ Sudety 20.8.1917 FeldwebelGr. Reg.57 St.

Kopit/grenadýr.reg.57 O.U.den 21.2.

1944 Regiment zahájil útok proti Werchne – Michajlovka dne 8.2. 1944 v 8:15 hod. Regiment pionýrů pod vedením feldwebela Pietschmanna přijal v 9:30 hod. rozkaz od velitelství II.Grenadýr. Reg.57 aby zůstaly jako rezerva. 7.Gr.Reg.57 mu hlásil, že kompanie na levém křídle je usazena jako v pasti. Poručík Guldenpfennig padnul. Nepřítel je zde dobře zakopán v mnohonásobné přesile. Pietschmann pečlivě rozvážil bojovou situaci a celý útok proti nepříteli vzal pak za svou prvořadou věc a připravil mužstvo k útoku ku otevření kleští. Poté za halasného „Hurrá” vyrazili do útoku proti nepřátelským postavením, nastala krutá bitva. Na špici statečných pionýrů stál Pietschmann. Útok byl veden polními lopatkami, ručními granáty a samopaly. Udeřili velikou razancí proti vzteklým Rusům. Stále útočili na nepřátelské zákopy a vrhali se na nepřítele se statečností náležející pionýrům.

Po tomto útoku se již nepřítel nevzpamatoval. Co nezůstalo ležet mrtvé v dírách se vzdalo (složilo zbraně). Na válečném poli zůstalo ležet 78 ubitých Rusů, přes 30 zajatců a kořist samopalů, protipancéřových pušek, pušek a kulometů. Útok sedmé kompanie svou razancí přišel v pravý čas. Cesta na Apoštolovo byla uvolněna.

Rozhodnutím feldwebela Pietschmanna bylo zabráněno Rusům v protiútoku, jež byl zmařen semknutím se sedmé kompanie a následným úderem. Pietschmann byl za svůj rozhodný útok jako statečný, chladnokrevný a prozíravý velitel oceněn vysokým vyznamenáním řádu Rytířského kříže „Ritenkreuz“ jež přibyl ku jeho křížům Železným.

Dr. Ofmeier Gez. Schönfeit Hauptmann und Adjutant Oberst u. Regimentskomandatur

Zdroj:
SOKA Česká Lípa – Obecná škola Německá Jezvé – kronika.
SOKA Česká Lípa – Okresní úřad Česká Lípa – sčítání lidu 1921.
Florian Berger – Ritterkreuzträger aus Österreich und den K.u.K. Kronländern.
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/title/Pietschmann-Karl/p/345856