Pomníky padlým v 1. světové válce
Bezprostřední záminkou k rozpoutání 1. světové války se stal úspěšný atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, následníka rakousko−uherského trůnu, který byl spáchán před 100 lety 28. června 1914 v Sarajevu.
František Ferdinand d’Este a jeho choť Žofie Chotková byli po předchozím nezdařeném bombovém útoku na jiném místě zastřeleni srbským separatistou Gavrilo Principem. Ten byl ihned zatčen a v říjnu 1914 byl ve dvanáctidenním procesu odsouzen. Jako mladší 20 let nemohl být popraven, a tak dostal maximální možný trest – dvacet let vězení. Gavrilo Princip byl uvězněn v nedalekém Terezíně, kde byl držen v krutých podmínkách, ještě zhoršených válkou a byl například dlouhé dny zavřený v cele v naprosté tmě. Zemřel na tuberkulózu 28. dubna 1918 a v době smrti vážil pouhých 40 kilogramů.
František Ferdinand D´Este a jeho choť Žofie Chotková
Ferdinand d’Este věděl, že Rakousko-Uherská mnohonárodnostní říše v tomto stavu dlouho nevydrží, a proto ji chtěl postavit na zcela nových základech. Po usednutí na trůn jako František II. měl v plánu uskutečnit přeměnu Rakousko-Uherské monarchie po vzoru USA ve federaci Spojených států Velkého Rakouska a hodlal odstranit státní dualismus, který monarchii dělil na rakouskou a uherskou část.
Císař František Josef I.
K jeho, a nejen k jeho smůle Franz Josef I. neopustil trůn včas, a tak se Ferdinand svého nástupnictví nedočkal. Dne 28. července 1914 Rakousko-Uhersko odvetou za atentát vyhlásilo válku Srbsku, čímž vyvolalo řetězovou reakci vedoucí k světové válce. Během jednoho měsíce se Evropa ocitla ve válečném konfliktu. Tenkrát nikdo netušil, jak destruktivní tato válka bude, že žádné problémy nevyřeší, navždy radikálně změní tvář nejen Evropy, a naopak otevře cestu válce ještě tragičtější. Tato válka trvající čtyři roky přinesla využití nejmodernější techniky ve prospěch zabíjení a ničení. Poprvé byly ve jménu smrti použity tanky, letadla, ponorky i plamenomety. Jen nově použitá zbraň – kulomet si v této válce vyžádala 5,5 miliónů obětí a další milión obětí mělo na svědomí použití nervových plynů.
Válka za sebou zanechala rozvrácenou Evropu a významně zasáhla do každé rodiny i v té nejmenší obci. Jak válka pokračovala, do obcí přicházel hlad a bída. Monarchie potřebovala více vojáků, více potravin, více koní, více surovin. Z kostelů a kostelíků byly konfiskovány zvony, jak o tom vypráví kroniky farních úřadů. Z nedostatku surovin byla nakonec vydána vyhláška o povinnosti odevzdat pro válečné účely i mosazné hmoždíře. Do války z každé obce narukovaly desítky mužů, avšak ne všem se podařilo vrátit se domů. Například v Jezvé podle dochovaného záznamu narukovalo během čtyř let 106 mužů. Kolik jich padlo, ale není známo. Ve Stružnici, která měla přibližně stejně obyvatel jako Jezvé, zase víme, že padlo 29 mužů, ale nevíme, kolik jich narukovalo.
Několik let po skončení války, když bylo konsolidováno hospodářství obcí a zažehnána chudoba, rozhodly se obce postavit svým padlým synům pomníky. Některé tyto památníky byla nádherná umělecká díla, jako třeba v Horní Polici a některé byly jen skromná připomínka, jako ve Valteřicích. Obsah byl ale všude stejný – památka na utrpení a zbytečnou smrt. V roce 1945 při poválečné výměně zdejšího obyvatelstva byly tyto pomníky zničeny. Například v Horní Polici si je museli původní obyvatelé odklidit sami. Dnes jen málokdo ví, co tyto pomníky představovaly, jak vypadaly, kde stály, co se z nich dochovalo, jaké jsou možnosti jejich rekonstrukce a co by obcím tato rekonstrukce přinesla. Přestože se doklady v archivech k těmto pomníkům dochovaly pouze sporadicky a někde vůbec, chtěli bychom Vám ukázat tyto pomníky v obcích, jenž spadají pod Regionální zpravodaj. Pro lepší porovnání nestejných údajů u každé obce použijeme počet obyvatel podle sčítání z roku 1900.
Mapa obcí z roku 1930
HEŘMANICE
Původní fotografie pomníku Heřmanice
Heřmanický pomník zhotovil hornopolický sochař Franz Rosa přebudováním původního pomníku z roku 1881 zbudovaného na památku zrušení nevolnictví císařem Josefem II. Náklady na zhotovení pomníku byly 4 000 Kč a odhalen byl 1. června 1925. Pomník se nacházel v zatáčce na pravé straně silnice směrem do Kravař u čp. 19 – tzv. Rajchlův statek. Obklopen byl třemi vzrostlými kaštany, které tam dosud stojí.
Dochovaná část pomníku
Prvních šest let svého života jsem bydlel jen 150 metrů od místa, kde pomník stával, takže
k tomuto místu mám hlubší vztah. Jediné, co se z pomníku dochovalo, je poškozená hlavní část pomníku, na kterou mě upozornil pan Pröller. Archivní záznamy o pomníku se nedochovaly žádné, ale od pana Tomáše Nováka se mi podařilo získat jeho krátký popis a historickou fotografii, kde si můžeme přečíst: Den im Weltkriege gefallenen Helden der Heimat zur dankbaren Erinnerung Errichtet von der Freiw Feuerwehr Hermsdorf 1924 – Ve světové válce padlým hrdinům vlasti zřídil dobrovolný sbor hasičů Heřmanice 1924.
Další záznam o zdejších padlých v 1. světové válce můžeme najít na zdejším hřbitově. Jedná se o dvě desky. Na první je záznam o Oswaldu Holfeldovi, jenž padl 7. září 1917 v Bukovině ve věku 20 let a druhý záznam je o Wilhelmu Feiksovi, jemuž bylo 28 let. Ten padl 10. května 1915 v Karpatech.
Podle sčítání v roce 1900 zde žilo 584 obyvatel a padlo zde 18 mužů.
ZDE je místo kde pomník stál
HORNÍ POLICE
V Horní Polici podle sčítání v roce 1900 žilo 1058 osob a na pomníku je uvedeno 49 jmen.
Původní pomník obětem války 1866 a 1914-1918 stával u cesty ke kostelu. Nechal ho postavit spolek Válečných veteránů v roce 1905 na památku kamarádům, kteří padli na poli cti za císaře a vlast v Prusko-Rakouské válce v roce 1866. V roce 1922 byl díky sbírce spolku Válečných veteránů pomník upraven a rozšířen o jména vojáků padlých, zemřelých a pohřešovaných v 1. světové válce.
Tento památník navrhl a zhotovil polický sochař Franz Rosa nákladem 11 000 Kč. Uprostřed pomníku byl nápis Gewidmet seinen auf dem Felde der Ehre gefallenen Kameraden von Oberpolitz und Umgebung – Der Militär-Veteranenverein Oberpolitz 1905 z roku 1905 a pod ním Erweitert im Jahre 1922 vom Kameradschaftsvereine gedienter Soldaten und Wohltätern der Katastralgemeinden Ober-u. Niederpolitz z roku 1922. Na deskách dvoukřídlého pomníku byla vysekána a vyzlacena jména všech 49 obětí ve válce padlých vojáků z Horní Police a okolí.
Tento nový krásný památník byl slavnostně odhalen v neděli 4. června 1922 a vysvěcen o Svatodušním pondělí 5. června 1922 za velké účasti občanů hornopolickým arciděkanem G. P. W. Frindtem, který zde pronesl slavnostní řeč. Pěvecký spolek z Horní Police zapěl píseň a poté patřila chvilka tiché vzpomínce na oběti války. Slavnost byla ukončena slavnostním koncertem.
Mezi padlými najdeme i jméno Herrmann Rost, ten létal na průzkumném a bombardovacím dvojplošníku Hansa-Brandenburg C.I. Podle dochované fotografie to byl nositel dvou vyznamenání, padl 30. září 1916 v Rusku.
V novodobé poválečné kronice obce je popsáno pokračování historie tohoto památníku. Na příkaz Místního národního výboru v Horní Polici museli němečtí občané označení bílou páskou na přikázané pracovní směně tento památník dne 29. 12. 1945 zbourat. Dodnes se nepodařilo zbytky památníku najít.
V hornopolické kronice je uvedeno, že podrobné zprávy jsou uvedeny ve Válečné kronice na straně 176 až 262. Obsahují odvody branců, odvody koní, jména padlých a válečné sbírky. Tato válečná kronika se ale bohužel do dnešní doby nedochovala, anebo je neznámo kde.
Dnes na tomto místě stojí nový pomník s nápisem Čest památce všem, kteří se zasloužili o naši svobodu, postavený v roce 1950.
ZDE je mapa místa kde pomník stojí
JEZVÉ
Podle sčítání v roce 1900 zde žilo 718 osob a podle dochovaných záznamů zde narukovalo 106 mužů. Kolik mužů ve válce padlo, se nepodařilo zjistit, přesto se ale dochovalo několik záznamů o zdejších padlých. Jedním ze záznamů je záznam o jezveckém učiteli jménem Josef Möldner, o kterém se dochoval zápis ve školní kronice z té doby. Ten se přihlásil do války dobrovolně a padl ve věku pouhých dvaceti let. Další obětí války je Franz Wünsch, jenž zmizel v Rusku u Lekova v březnu roku 1915. Dalším padlým je Wenzel Pietschmann, ten padl 17. listopadu 1914 v Liso Polje asi 35 kilometrů od Bělehradu v Srbsku. Náhrobek má na jezveckém hřbitově a je také uveden na desce pomníku. Z pomníku padlým, který v Jezvé stával u kostela, se dočteme, že v roce 1914 padli v Srbsku: Ille Franz, Wenzel Pietschmann, Knechtel Friedrich. Roku 1914 v Rusku padli Janeček Alois a Kessler Wilhelm. V roce 1915 Furche Emil, Drozden Josef a Wöhle Josef z čp. 7.
.
Také se dochoval záznam o místních hrdinech. Prvním byl Franz Patzner, jenž obdržel jedno z nejvyšších vyznamenání 1. světové války, které se jmenovalo Signum Laudis vlevo a druhým byl nadporučík Franz Richter, který byl nositelem zlaté medaile za statečnost tzv. „Goldene Tapferkeitsmedaille“ vpravo.
.
.
Tento pohled poslala 5. října 1916 paní Röllig svému synovi Josefu Rölligovi, pozdějšímu jezveckému listonoši k 94. Regimentu Infanterie. Píše se v něm: poslala jsem ti dva balíky a 10 korun (rakouských), dva balíky jsem poslala také Ernestovi. Až ti budou doručeny, podej nám zprávu.
Jak jsem již uvedl, pomník padlým stával vedle kostela sv. Vavřince na místě, kde kdysi býval hřbitov. Pomník postavily kamenické závody Wilhelm Spölgen ve Šluknově nákladem 12 000 Kč. Na čtyřhranném pylonu je vytesán kříž a pod ním letopočty 1914-1918 s textem Zur Erinnerung an die im Weltkriege gefallenen Söhne der Heimat. Podstavec nesl ze tří stran černé desky se jmény padlých.
Fotografie ze svěcení pomníku ze 17. června roku 1923
Zde je záznam o jeho odhalení a vysvěcení:
Pomník bojovníkům
Obzvláštní svátek pro naši obec byl dne 17. června, kdy dopoledne byl odhalen pomník bojovníkům a odpoledne byly domovské oslavy. Žáci se dopoledne pod vedením učitele zúčastnili slavnostní bohoslužby, odhalení a vysvěcení pomníku. Jedna žákyně pronesla prolog před odhalením.
Domovská oslava
Odpoledne se měl vedle jiných plánovaných oslav a zábavy konat také slavnostní průvod, který ale pro nepřestávající silný déšť od časného večera musel být přesunut na pondělí večer 6 hodin. Slavnostní průvod se sestával z 10 vozů a účastnily se také děti. Vozy se sestávaly: alegorický vůz – žně, doprovázený sekáči a žnečkami (2.tř.), Sněhurka a 7 trpaslíků (I., II. tř.), malí řemeslníci (I.tř.), přástevna (chlapci a děvčata), hasiči a zdravotní služba, andělíček na saních s vozkou, pověst o kopci Ortles, rybářství a sportovní rybaření, lovecký vůz a kapela. Všechny vozy byly originálně dekorovány.
Pomník byl vyroben z granitu a byl vysoký asi čtyři metry. Po druhé světové válce byl povalen a pravděpodobně jen díky tomu, že se nacházel v zahradě kostela na místě bývalého hřbitova, se dochovala jeho podstatná část.
ZDE pomník stával
MALÁ BUKOVINA
Obrázek původního pomníku v Malé Bukovině
Pomník stával naproti škole a dodnes se dochovala jedna z tújí, které byly po stranách jeho vchodu. Na hlavě pomníku je nápis 1914-1918 Den Söhnen der Heimat, uprostřed bylo uvedeno 17 jmen padlých a na spodku pomníku byl nápis Errichtet von der Gemeinde Kleinbocken, další jména můžeme najít na místním hřbitově. V roce 1900 zde žilo 536 obyvatel.
ZDE pomník stával
RADEČ
Podle sčítání v roce 1900 zde žilo 481 obyvatel. Pomník stával vedle místní kaple a byl postaven v roce 1928. Na pomníku byl nápis Den Söhnen der Heimat a pod ním tabule se jmény deseti padlých, pod tabulí je letopočet 1928. Po stranách pomníku jsou znázorněny dělové granáty s letopočty 1914 a 1918. Z původního pomníku se do dnešního dne nedochovalo nic.
ZDE pomník stával
STRUŽNICE
Podle sčítání v roce 1900 zde žilo 848 obyvatel.
Stružnický pomník padlým v 1. světové válce byl postaven k tomu ustaveným výborem ve Stružnici za pomoci příspěvků dárců z obcí Stružnice a Stráž nákladem 12 203,28 Kč. Stával vedle místní školy a stejně jako památník v Horní Polici jej vytvořil z tvrdého pískovce hornopolický sochař Franz Rosa. V archivech o památníku není žádná zmínka, ale naštěstí se dochovala jeho dobová fotografie. Pomník byl odhalen 26. července 1924 a je na něm nápis Gewidmet den Söhnen der Heimat – Die dankbaren Gemeinden 1924 a dále 25 jmen ze Stružnice a čtyři ze Stráže.
Zajímavý je příběh pana Franze Klimta. Ten se z války vrátil nakažen tuberkulózou a zemřel 19. března 1918 tři dny před svou svatbou.
Dalším zajímavým osudem je osud pana Franze Puhla, jenž padl v Haliči ve věku 69 let, jeho jméno je uvedeno také na pomníku padlým v Dolní Libchavě.
Na následky zranění z války ve Stružnici ještě zemřeli pánové Franz Ickert a Josef Fiedler.
Na jaře v roce 2013 při kultivaci pozemku v místě, kde pomník stával, byl nalezen nepoškozený hlavní reliéf pomníku.
Zde u bývalé školy stával starý pomník padlým a dnes zde je pomník obětem války.
Franz Sušanka – padl v Srbsku v roce 1914
ZDE pomník stával
VALTEŘICE
Pomník byl umístěn vedle obecné školy na soukromém pozemku a dodnes se dochovala jeho část. Náklady na zhotovení pomníku byly 4 582 Kč a odhalen byl 8. července 1923, zřizovatelem a udržovatelem pomníku byla obec Valteřice. Pomník sestával ze tří balvanů z šedého křemence, z nichž oba krajní byly asi 1 m vysoké, středový byl vysoký asi 2,5 metru. Byla na něm umístěna černá deska se symbolem kříže, pod nímž je tento text: Den im Weltkriege 1914-1918 gefallenen Helden! – Die dankbare Gemeinde Waltersdorf. Na levém bočním kameni byla deska se jmény deseti padlých a na pravém deska se jmény sedmi nezvěstných. Vlevo byla vytesána jména padlých a vpravo jména pohřešovaných. V roce 1900 žilo ve Valteřicích 507 obyvatel.
Ze starého pomníku se dochoval hlavní středový kámen s deskou, na které je umístěna deska s nápisem Obětem nacistické persekuce 1938 – 1945 čest jejich památce a železný plůtek, který byl okolo pomníku.
Pomník se nachází ZDE
VELKÁ BUKOVINA
Obrázek středového kříže umístěného na hřbitově ve Velké Bukovině je z roku 2001. Původně to byl pomník padlým, po stranách kříže byly umístěny desky s přibližně 30 jmény padlých. Ve Velké Bukovině v roce 1900 žilo 902 obyvatel.
ZDE pomník stojí
ŽANDOV
Fotografie pomníku z roku 1926
Podle sčítání v roce 1900 žilo v Žandově 1156 osob. Kolik mužů narukovalo do války, nebo kolik jich padlo, není známo. Dochovaly se zde jen velmi útržkovité záznamy. V knize Seznam válečných zajatců, která byla sestavena k 31. prosinci 1920, jsou ze Žandova uvedeni dva – Kleinbust Friedrich a Kunz Anton.
Dalším účastníkem 1. světové války, kterého se mi podařilo vypátrat, byl žandovský učitel a kreslíř Willy Lang, který ve svém životopise uvádí, že v letech 1914 až 1918 působil jako voják ve Vídni, Maďarsku, Rumunsku a v jižním Tyrolsku.
Dne 15. února 1925 byla zahájena veřejná sbírka na stavbu pomníku padlým a 22. června 1926 město Žandov přispělo na stavbu pomníku částkou 2 000 Kč. Červencovému zasedání v roce 1926 předcházelo zasedání zástupců města z 21. července 1925, kde bylo projednáno konečné usazení místa památníku u Národní školy v Žandově. Jeho odhalení mělo být součastně spojeno s 90letým výročím založení spolku vysloužilců a tento den měl být pro město Žandov vyhlášen jako Všeobecný den smutku. Toto zasedání bylo tak bouřlivé, že je to zaznamenáno i v podkladech pro žandovskou kroniku.
Pomník je zhotoven z přírodního kamene a je vysoký přibližně 4,5 metru, po stranách byly umístěny čtyři desky. Na desce umístěné směrem k jihu byl nápis Den Söhnen der Heimat gewidmet – Die dankbare Stadt Sandau 1914 – 1918 a na třech zbývajících deskách byla jména padlých, desky se ale nedochovaly.
Kámen na pomník, jenž pocházel z kopce zvaného Sedlo, byl vezen přes Českou Lípu, odkud ho dopravovaly na voze čtyři páry silných koní za doprovodu spolku válečných veteránů. Staviteli tohoto pomníku byli pánové August Piesche a Richard Möser, vystavěn byl nákladem 15 000 Kč. Odhalen byl slavnostně v pondělí 28. června 1926 žandovským starostou Josefem Ritschelem. U pomníku drželi čestnou stráž členové žandovského buršáckého spolku a spolku válečných veteránů. V ten den byla také sloužena zádušní mše svatá za padlé a nezvěstné občany města Žandova v kostele Sv. Bartoloměje.
Foto pomníku přibližně z roku 1950 s nápisem Z vděčnosti za osvobození Rudé armádě
V roce 2006 proběhla celková rekonstrukce pomníku, který byl osazen dvěma deskami. Na desce orientované na jih je český nápis Synům vlasti věnuje vděčné město Žandov 1914 – 1918 1939 – 1945 a na desce orientované na západ je německý nápis Den Söhnen der Heimat gewidmet – Die dankbare Stadt Sandau 1914 – 1918 1939 – 1945
ZDE pomník stojí
——————————————————————————————-
Jak je zde uvedeno, obce na stavbě pomníků pro své syny nešetřily a nechaly postavit nádherná díla od zručných sochařů. Na stavbě pomníků se významnou měrou podílel hornopolický sochař a kameník pan Franz Rosa. Narodil se v roce 1878 v Dolánkách u Roudnice nad Labem. V roce 1913 se usadil na zámku v Horní Polici, v té době to byl již zručný a uznávaný sochař. Kromě pomníků v Heřmanicích, Horní Polici, Stružnici a pravděpodobně i v Radči vytvořil mnoho kvalitních a nádherných náhrobků na hřbitovech v okolních obcích.
Každý pomník má nějakou zajímavost, kterou jiný nemá. Například jezvecký pomník jako jediný byl vyroben u kamenické firmy ve vzdáleném Šluknově. V Heřmanicích, které zřejmě nebyly tak bohaté, byl použit ve snaze ušetřit starší památník a je zde zajímavé, že jeho stavbu financovali místní hasiči. Žandovský a valteřický pomník byl postaven z přírodního kamene. U valteřického pomníku je u jmen padlých unikátně uvedeno číslo domu, ze kterého padlí pocházeli. Hornopolický pomník byl zase unikátní svou velikostí.
Dnes je většina těchto pomníků, anebo jejich dochovaných částí evidována v Centrální evidenci válečných hrobů Ministerstva obrany České republiky. Tato evidence skýtá možnost čerpání významných finančních prostředků na rekonstrukci těchto pomníků. Jejich rekonstrukce by přinesla nejen práci a starosti, ale obce by tak získaly krásné a důstojné pietní místo pro padlé a oběti všech válek a konfliktů, které se našich obcí kdy dotkly.
Dodatek Miroslava Pröllera, předsedy spolku Drobné památky severních Čech
Pomníky padlým z 1. světové války a posléze pomalu budované pomníky padlým z 2. světové války, které se stávaly často součástí pomníku padlých z první války, zdobily téměř každou ves a město po celých Čechách. Velké množství padlých mužů zasáhlo snad všechny tehdejší rodiny a nebylo výjimkou, že padli všichni mužští členové rodiny. Dosud nebývalá krutost a rozsah obou válek měl vliv na vesnické a městské komunity. Proto se ihned po skončení 1. světové války začaly budovat často velmi honosné pomníky, které měly připomenout památku místních padlých. Tyto opečovávané pomníky se dožily mnohdy pouze konce druhé světové války. Nepřežily tehdejší všeobecnou nenávist ke všemu německému. Ty, co tuto dobu přežily, pomalu upadly v zapomnění, či byly postupně devastovány, část z nich se změnila v pomníky osvobození Rudou armádou, či v upomínku konce druhé světové války.
Po roce 1989 se historická paměť začala pomalu vracet a některé pomníky byly opět vzaty na milost. Místní obyvatelé si začali uvědomovat, že lidé na pomnících jsou jejich předchůdci, kteří žili v jejich vesnici a v jejich domech. I vedení obcí a radnic si začala uvědomovat, že úcta k předkům je důležitou součástí historie, a začala o pomníky pečovat a opravovat je. Také ministerstvo obrany začalo tyto pomníky evidovat a chránit jako válečné pomníky. Lze jen doufat, že tyto památníky na smrt našich předchůdců, kteří žili v těch samých domech a obcích, již natrvalo zůstanou důstojnou památkou na jejich smrt ve vřavě první světové války.
Podklady pro tento článek mi pomohli shromáždit a poděkování zaslouží pánové Brož David, Joza Petr, Novák Tomáš, Pröller Miroslav, Řezáč Roman, Šulc Lubomír, Ing. Tröschel David a pracovníci Státního okresního archivu v České Lípě.
Napsat komentář