Legionář František Marák
František Marák se narodil 12.6. 1886 na Valašsku ve Valašské Bystřici, vyučil se sklářem, a kvůli řemeslu se počátkem dvacátého století vydal do severních Čech, kde našel práci ve sklárnách ve Svoru. Zde se seznámil se svojí ženou Mariou rozenou Tamme, oženil se a měl dvě děti Marii a Jana.
V roce 1914 narukoval do Rakousko-Uherské armády jako infanterista a odjel na východní frontu do Haliče, kde byl 7.5.1915 zajat carskou armádou. V zajetí se 20.8.1918 přihlásil do vznikajících čs. legií a zúčastnil se tzv. sibiřské anabáze československých legií. Z ruského přístavu Vladivostok byl evakuován do Japonska, kde čekal na transport domů do nedávno vzniklého Československa. Třicátým šestým transportem čs. legií pak vyplul z Japonska na americké lodi Heffron, loď ovšem v důsledku kapitánova alkoholismu ztroskotala a ačkoliv bylo mužstvo zachráněno, čekalo ho další čekání v Japonsku na transport domů. To se podařilo až v roce 1921 plavbou přes indický oceán a kolem Afriky do italského přístavu Terst a pak vlakem do Čech. Demobilizován byl 25.3.1920.
V roce 1924 koupil od ing. Jareše dům ve Stružnici naproti statku, který společně se statkem patřil do roku 1918 Řádu maltézských rytířů. Kvůli onemocnění tuberkulozou musel zanechat práce ve sklárně a stal se státním zaměstnancem – stružnickým cestářem. Za první republiky patřil společně s několika málo jedinci, většinou ve státních službách, k české minoritě žijící ve Stružnici. Na podzim 1938 po připojení pohraničí k Německu odešel s manželkou do Mnichova Hradiště, kde prožil celou válku. V roce 1945 se vrátil zpět do Stružnice a stal se prvním předsedou Národního výboru ve Stružnici. Bydlel zde až do své smrti v roce 1963.
Zásadním dokumentem v poválečné historii naší obce, je pověření bývalého legionáře a místního starousedlíka pana Františka Maráka dočasným vedením Národního výboru. Pan Marák nechtěl odsunovat německé starousedlíky, mezi kterými měl mnoho přátel a tak se po krátké době vedení Národního výboru vzdal.
5 komentářů u Legionář František Marák