Historie obcí Stružnice a Jezvé

Dějiny obce Stružnice

Údolí Ploučnice a ostatních vodních toků bylo prvním územím, které byly osídleny ve zdejším neprostupném pralese. Ovšem na katastru obce zatím žádné archeologické důkazy o pravěkém osídlení nebyly nalezeny, tak musíme vzít za vděk první písemnou zmínkou o obci Stružnice. Ta je datována rokem 1281.

Lze důvodně předpokládat, že zde lidé žili již dříve, ale dokázat se to zatím nepodařilo. První zmínkou je tedy zmiňovaný dokument z období pro české země velice těžkého. Jedná se o léta po smrti krále železného a zlatého, tedy Přemysla Otakara II., který byl zabit v bitvě na Moravském poli ležícím v dnešním Rakousku a neměl dospělého nástupce trůnu. Mladý kralevic Václav, pozdější král Václav II., byl ve věku tří let a podle otcovy vůle se stal jeho poručníkem Ota Braniborský. Ten nechal Václava a královnu vdovu Kunhutu uvěznit na nově dostavěném hradě Bezdězu a Čechy byly vydány na pospas drancování braniborským vojskům. Toto období je proto známo jako Braniboři v Čechách. A z této zlovůle vznikla i listina , kterou vydal sám Ota Braniborský listopadu roku 1281 v Řepíně u Mělníka. V tomto dokumentu se zavazuje Záviš ze Stružnice, že odčiní křivdy, které spáchal na řádu Německých rytířů. V dokumentu je tvar jména zapsán takto: “Zavissium de Struzeniz” a listina je psána latinsky, jak bylo tehdy zvykem.

V další známé listině, týkající se upřesnění majetku, je psáno již dobovou češtinou: “vajpis mezi Lidmilú z Těchlovic a Ješkem z Stružnice”. Je datována k roku 1525. Potomci zmiňovaného Záviše ze Stružnice postavili zhruba na počátku 14. století své sídlo na Vinném vrchu u Horní Libchavy, pojmenovali jej Klinštejn a nadále se zvali páni z Klinštejna. Tento rod je jednou z větví rodu Ronovců, kteří měli ve znaku zkřížené ostrve. Obec Stružnice pochopitelně patřila mezi jejich državy, než byla ves prodána Berkům z Dubé, kteří byli mimo jiné i majiteli hradu Lipý. V roce 1403 prodal Jindřich Berka z Dubé díl vsi s tvrzí, umístěné u dnešního čp. 102, a dvorem Hynkovi z Valkeřic. Jiný díl vlastnil v roce 1423 Petr z Těchlovic. Na tomto díle byla postavena další tvrz. Třetí díl patřil jako šosovní statek městu Česká Lípa.

Vznikly tak tři statky, nazývané po směru toku Ploučnice Horní, Prostřední a Dolní. Údaje o Dolním dvoře se do dnešních dnů nedochovaly, nebo nebyly dosud objeveny. Pozemky Horního dvora ležely na pravém břehu řeky. Prostřední statek patřil k původní vodní tvrzi postavené snad již za pánů z Klinštejna a ležel na levém břehu Ploučnice, u domu 103. Od počátku 16. století došlo k majetkovým změnám, střídali se zde majitelé rodů z Pencinku, Knoblochové z Varnsdorfu, Kölblové z Geisingu. Nakonec obě tvrze získal Baltazar Knobloch. Pobělohorské události přinesly dramatické změny v majetkových poměrech a promítlo se to pochopitelně i zde. Řada statků byla konfiskována účastníkům stavovského povstání, jiní byli nuceni pro víru opustit zemi a vše prodat. Tak v roce 1629 koupil celou Stružnici Vilém Vratislav z Mitrovic (+ 1637), český velkopřevor Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského na Maltě, také zvaní Maltézští rytíři, a připojil ji k Horní Libchavě, kterou spolu s Volfarticemi koupil již v roce 1623. Panství Horní Libchava v držení řádu Maltézských rytířů v Praze byla až do roku 1848, tedy tím pádem i obec Stružnice. Po roce 1848 proběhla v mocnářství Rakousko – Uherském správní reforma, jejímž následkem se z obcí staly samosprávné celky.

Stružnice se tak stala samostatnou obcí v soudním okresu a okresním hejtmanství Česká Lípa. Obecní samospráva tak nadále kopírovala model samosprávy ve státě, se všemi změnami. První velká změna v rozsahu katastru obce přišla s usnesením ONV Česká Lípa z 2. listopadu 1957. Tímto usnesením byla zrušena samostatná obec Stráž u České Lípy a toto místo jako osada byla přičleněna ke Stružnici. Změna vstoupila v platnost 30. června 1958 a osada Bořetín, která patřila k obci Stráž, byla přičleněna k Dubici. Největší změna přišla k 1. lednu 1964, kdy byly sloučeny obce Jezvé a Stružnice v jednu administrativní obec, pro kterou byl stanoven název Stružnice. Za nedlouho, usnesení ONV z 30. září 1965, byl s účinností k 1. lednu 1966 vyčleněn z České Lípy Bořetín a připojen k obci Stružnice. Tím bylo dosaženo dnešního administrativního stavu, kdy k obci Stružnice náležejí tři další osady. Označení osada je terminus technikus používaný v administrativě a neodráží to historický vývoj jednotlivých míst, nýbrž dnešní stav. Stružnice s největší pravděpodobností nebývala v historii vždy ani největší a ani není nejstarší doloženou obcí, ale až třetí, mladší je jen Bořetín.

Při prvním sčítání obyvatel a domů v roce 1869 bylo ve Stružnici napočítáno 875 obyvatel ve 169 domech. Během dalších sčítání bylo napočítáno 938 osob a 187 domů v roce 1880, dále 847 osob a 178 domů v roce 1890, 848 osob a 189 domů v roce 1900, 868 osob a 170 domů v roce 1910, 892 osob a 167 domů k roku 1921. U toho sčítání mám k dispozici ještě národnostní rozdělení obyvatelstva, kdy bylo zaznamenáno 880 osob národnosti německé a 12 osob národnosti české. V té době nebyla národnost chápána zcela tak, jako dnes a mnohdy se toto určovalo podle jazyka, kterým se v dané domácnosti hovořilo. Také je možné, že v obci mohli být i obyvatelé, které bychom dnes označili za Židy, ale v té době tato národnost úředně neexistovala a proto se s totuto skupinou v úředních spisech nesetkáme. Při dalším sčítání, posledním předválečném, v roce 1930 je napočítáno vůbec nejvíce obyvatel vůbec, a to 939 osob žijících ve 179 domech. V prvním poválečném sčítání z roku 1951 žije v obci již jen 552 lidí a je zaznamenáno 144 domů. Je zde zřetelně patrný propad počtu obyvatel, který je vzhledem k předválečnému národnostnímu rozvrstvení i logický.

Vzhledem k počtu předválečných obyvatel české národnosti lze předpokládat, že osob žijících ve Stružnici před druhou světovou válkou i po ní opravdu nebylo mnoho a zřejmě by se dali počítat na jednotlivce. V dalších letech počet obyvatel více či méně stagnoval v následujících počtech: rok 1961 je zde 571 osob a 131 domů, v roce 1970 je to 585 osob a 120 domů, v roce 1980 je to 488 osob a 108 domů, v roce 1991 zde žilo 520 osob ve 106 domech a při posledním sčítání v roce 2001 bylo ve Stružnici trvale hlášeno 533 obyvatel ve 141 domech. Počty domů vždy neodrážejí přesný počet všech stojících obydlí. Sčítací metodika se v průběhu let měnila a tak se například sčítaly jen trvale obydlená stavení a domy, kde nikdo nebyl trvale hlášen, se do statistik nezanášely. U posledního sčítání je u obce Stružnice uveden celkový počet obyvatel 839, ale jsou do tohoto počtu započítáni i obyvatelé dalších tří přidružených osad. Poslední celkový údaj ze 3. července 2006 udává 896 obyvatel.

Historicky používala svůj znak pouze obec Jezvé. Ta však dnes již není samostatnou obcí a proto nemůže být znak úředně povolen. Stružnice svůj historický znak nemá, ale v devadesátých letech ve snaze posílit identifikaci obce vyvinulo zastupitelstvo obce iniciativu, jež vyústila v úředním přijetí obecních symbolů. Návrh Stanislava Kasíka schválilo na svém zasedání Obecní zastupitelstvo 24. dubna 1999. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 27.10.1999. Symboly byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny ČR 6.12.1999 na základě jeho rozhodnutí z 26.11.1999. Znak, uveden v záhlaví stránek, tvoří ve zlatém štítě modré vlnité břevno provázené nahoře dvěma a dole jedněmi zkříženými ostrvemi. Ve výkladu znaku, tak zvané ikonografii se praví: ” Modré vlnité břevno je mluvícím znamením a ukazuje na jméno obce, které je vykládáno jako strouha, potok a zároveň symbolizuje řeku Ploučnici obcí protékající a tvořící její pomyslnou osu. Trojnásobné vyobrazení černých zkřížených ostrví se vztahuje k prvním známým a pozdějším majitelům obce – k Záviši ze Stružnice a jeho potomkům pánům z Klinštejna, k Berkům z Dubé a Lipé, kteří v rodovém erbu užívaly zkřížených ostrví a nakonec i k městu Česká Lípa, kde berkovské zkřížené ostrve jsou součástí městského znaku. Ve druhé rovině jsou ostrvemi symbolizovány tři historické části obce. Rozmístění těchto heraldických figur ve znaku se shoduje i se skutečnou polohou dvou částí obce na pravém, severním břehu a jedné na levém, jižním břehu řeky Ploučnice. Zlatá tinktura štítu je ve shodě se zlatými štíty rodových znaků pánů z Klinštejna a Berků z Dubé a Lipé.” Prapor opakuje podobu znaku, pouze je obdélníkového tvaru s poměrem výšky k šířce 2:3. Na vysvětlenou ještě poznamenávám, že ostrve, nebo ostrev, je německy ronn, proto se rodu říká Ronovci. Ostrve je kmen stromu s ponechanými pahýly odsekaných větví, jehož se užívalo za útoku místo žebříků k zlézání hradeb.

Část týkající se názvu obce, lze doplnit etymologickým výkladem, který říká, že jméno Stružnice vzniklo substantivisující příponou -ice z adjektiva stružná, tedy ves, ležící podle strouhy neboli potoka. V průběhu staletí se lze setkat s mnoha tvary, uvedenými v písemnostech. Těžko dnes říci, zda se i v běžné mluvě používalo všech uvedených tvarů, nebo jde o chyby písařů, či nepřesnost v ručních zápisech. Každopádně můžeme nalést tvary de Ztruzeniz (1281), in Struzniczy, de Struznicze (1403), in Stuzenecz (1418), de Struznicz (1437), czu Strawznicz (1440), in Struzniczi (1455), na Stružnici (1524), z Stružnice (1525), w Struzniczy, ve vsi Struzniczy (1546), nad Straužniczy, ze vsi Strauznice (1579), tvrz Straužniczy, půl vsi Straužnicze, k vsi Strauzniczy (1600), Strauznicze (1654), Strausnitz (1787), Straußnitz (1833), Stružnice, Stroužnice, německy Straussnitz.

Přikládám kopii výše zmiňované listiny dnes uložené v drážďanském archivu, kde je prvně písemný doklad obce Stružnice. Zde se zavazuje Záviš ze Stružnice postoupit řádu Německých rytířů svou ves Volfartice se vším panstvím, příslušenstvím a výnosem 9 hřiven ročního platu. Dále zde postupuje i roční plat 3 hřiven ve vsi Habartice, která náleží Ješkovi z Michalovic. Zvětšená pečeť náleží Závišovi ze Stružnice. Nápis na pečeti praví, že Záviš byl “pán jazyka českého milovný”.

Struznice_listina