Poválečné události

Velmi zajímavý článek z roku 1946 mi zaslal pan Jaroslav Kříž z Jezvé.

Vesnice nad líbeznou Ploučnicí na Českolipsku. Novopečený pantáta s přídělem takřka 30 ha půdy. Manželka líná jako veš. Pan „rolník“ má vysoké holínky a za jednou z nich zastrčenou pěknou žlutou rákosku. Snad jezdí na koni? Na oficírkách bezvadně vyleštěných niklované ostruhy. Dědictví po gestapákovi nebo po wehrmachtu? Zelený germánský klobouček na hlavě se štětkou kamzíkovou. Pěkně se prochází po lánech kvetoucího obilí. Tucet hovězího dobytka, dva páry lesknoucích se koní dobře udržovaných, jedna radost, podívat se na takové hospodářství. Přirozeně je tento muž proti jakémukoliv odsunu Němců na jeho majetku pracujících. Na dotaz, co bude, až Němci odejdou, na dotaz jasný proto, že poněvadž pan statkář neumí opravit ani svůj plot, praví ležérně: „To je ptaní, to je ňákej problém? S prázdným pytlem jsem přišel, s plným odejdu, dva roky jsem se parádně měl, vejlet do pohraničí se mi vyplatil, ňák bylo, ňáko bude…“ Takový bařtipán je tam na velkostatku u České Lípy.

Napsal Michal Mareš, novinář, 1893 – 1971. Psal neohrožené reportáže z pohraničí, ve kterých napadal zvůli, rozkrádání a nepořádky při osídlování. Často vzbudil ostré polemiky komunistických novinářů, zejména v časopisu Tvorba. V dubnu 1948 byl zatčen a v listopadu obviněn, že u sebe koncem války schoval německého konfidenta Prochasku. Nepomohlo mu vysvětlení, že nevěděl, kým byl Prochaska, znal ho totiž z doby před válkou. Byl odsouzen na 7 let těžkého žaláře, v roce 1955 propuštěn, pracoval potom jako dělník na stavbě a zemřel v r. 1971.