Historie obcí a přilehlého okolí

Původ jména Jezvé

Kapitola o původu jména Jezvé z knihy Marie a Břetislava Vojtíškových „Jezvé 800 let – Obrazy ze starých dějů městečka“.

Jak se neradovat z nevšedního a ojedinělého názvu městečka, jenž nám poskytuje celou kytici půvabností, ale i se záhadnými vůněmi dávných časů. Neboť typy místních jmen lidských sídel, nazvaných po tamních příznačných po rostlinách a zvířatech, patří k těm nejstarším, jež byly od našich slovanských předků vymyšleny. Právě tak jako Dubí, Lipí, Jedlí a podobná známe z těch šerých staletí i Nedvězí, Jestřebí, Kobylí a řadu dalších – stejně tak jako Jezví. Přijímajíce i jeho novější formu „Jezvé“ jako samozřejmé pojmenování od nepaměti, zaváháme však při zamyšlení.

Bylo již více těch, kdo zapochybovali, naznavše všechny souvislosti. Setkáváme se s rozmanitými úvahami o tomto názvu a tak je musíme vysvětlit. Předem můžeme klidně odvrhnout souvislost s pojmem jezu na vodě, ve starých časech budovaného jako pletení přes řeku k zadržení ryb, či hráz k zadržení vody. U našeho Jezvého získává pro takový nápad přítomnost řeky v městečku. Avšak u těch několika obcí, které jsou odvozeny od stejného základu JEZV, JEZEV ten předpoklad často chybí, jako u Jezové, Jezvin a Jezinek a naopak místa, kde šlo vskutku o vztažnost k jezu coby vodní hrázi se nazývala Jezný nebo Jeznice. Ostatně víme, že řeka Ploučnice se i ve svém běhu Jezvím rozlévala nespoutaně, a to dlouho do dob nám nedalekých.

Většinou si tedy spojíme ono zvíře, po jehož hojném výskytu vznikl název místa Jezvé, s představou jezevců. Slované je lovili už ve své pravlasti a jejich pojmenování si roznesli po svém rozestěhování do svých dnešních vlastí. Praslovansky to znělo ovšem JAZV a proto Poláci říkají jaźwiec a jaźwica, Rusové jazvik, Lužičtí Srbové jazw, Slováci jezvec atd. V češtině se slabika JA vývojem změkčila na JE, ale ve starých středověkých textech je potkáváme pod tvarem GYEZWECZ – jězvec, jězev, jězv v přepisu do dnešního pravopisu. Toto roztomilé zvíře našich lesů, dnes už pomalu vzácné, nazývala ještě i Božena Němcová dle soudobého zvyku JEZVEC.

Když bylo v době našeho národního obrození potřebí připomenout Čechům mnohasetletý bohatý poklad jejich jazyka, napsal proslulý znalec staročeských památek od úsvitu našich dějin Josef Jungman r. 1835 ve svém slovníku: „GEZWEC“ (dnešním pravopisem jezvec, též jezevec a jezovec) „je divoké savé zvíře z řádu šelem medvědovitých (staří Češi říkali nedvěd, viz na našem okrese Nedvědí hora, obec i rybník) s dlouhým končitým rypákem, krátkými silnými nohami, dlouhou tvrdou srstí a krátkým tlustým, kusým ocasem. Jeho jméno jest od jeskyní. Jezevci jsou ospalí.“ Z různých ukázek staročeských textů je patrno, že našči předkové jezevce s oblibou lovili pro kůži i maso. Ale tu před námi vyvstává ještě jedna otázka: jaký je původ zvláštního jména jezevcova? Jazykový znalec profesor Josef Jungman nám odpovídá a jeho sdělení nám rozsvěcí náhlé pochopení: „Jméno jezevec souvisí s představou skrýše v jeskyni. Jeskyní byla nazývána každá nezvána, to jest jizva zemská, štěrbina, nora, doupě zvířecí a brloh. Dokonce jsou dodnes jezvinami nazývány rokle.“ Byl tedy k názvu JEZVÍ podnětem jezevec nebo jiný tvor, bydlící v jizvách zemských- jezvinách? Snad liška, medvěd nebo dokonce netvor, drak? Jungman nalezl ve starých našich literárních památkách slovo jezev (vezeš) ve významu monstrum, cocodrilianus – drak. Tato poslední představa se dá spojit spíše se vzhledem skalnatých horských útvarů, které by připomínaly dračí, ještěří hřbet. Zdá se, že tyto spojitosti patří spíše do světa germánských představ. Kdybychom jim dali za pravdu, mohli bychom ovšem očekávat německý protějšek k českému Jezvé v nějakém překladu, který by měl význam draka, saně nebo ještěra, ale tomu tak není. Naopak máme v naší končině ještě další místo, které se kdysi také jmenovalo Jezvé (Gyeswe), ale jazykovým vývojem se ustálil jeho název Jezová. Ani tam nejsou předpoklady jezů nebo dračích skal, místí lesy mohly však skýtat žádoucí kožešinovou zvěř.

Zůstáváme tedy při názoru, že v Jezvém už v době před první písemnou zmínkou, která je obsažena v latinském textu z roku 1197, sídlilo české obyvatelstvo a že dalo ve smyslu uvedeného výkladu název své vsi přinejmenším ve dvanáctém století, ačli ne dříve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*