Arciděkan Wenzel Hocke
8. leden 1732, Jezvé
†1. březen 1808, Horní Police
Kdy se narodil Wenzel Hocke, není známo, protože se o tom nedochoval žádný zápis. První záznam, který ho zmiňuje, je záznam o křtu z 8. ledna 1732. Toto datum je někdy uváděno jako datum narození. Wenzel Hocke byl prvorozený syn jezveckého mlynáře Franze Hockeho a jeho ženy Anny Dorothey Hocke, rozené Wäber.
V Jezvém strávil celé své rané dětství a základy vzdělání získal v místní škole. Při velkém požáru obce v roce 1798 budova školy shořela a na jejím místě byla postavena nová škola – zděný dům čp. 2, který se dochoval do dnešních dnů a nachází se vedle fary.
V této škole postavené po roce 1798 se učilo do roku 1900
Od deseti let Wenzel Hocke navštěvoval českolipské gymnázium, kam často docházel z Jezvé pěšky, a později studoval ve slezské Zaháni (dnes Żagań v Polsku). Bohosloví vystudoval v kněžském semináři v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen v roce 1756. Poté působil na různých místech jako kaplan a od roku 1769 spravoval ve farnosti v Malé Bukovině. Po deseti letech byl přeložen k hornopolické farnosti, kde byl v roce 1779 jmenován arciděkanem. V této pozici působil až do své smrti. Zemřel v Horní Polici 1. března 1808 a je pohřben na místním hřbitově u paty hlavního hřbitovního kříže, tedy na nejčestnějším místě každého hřbitova. Bohužel jeho hrob byl krátce po skončení 2. světové války zničen. V roce 1908 byl Wenzlu Hockemu při cestě ke kostelu postaven pomník. V roce 1992 byl z tohoto pomníku odcizen bronzový reliéf s jeho podobiznou. Reliéf byl obnoven v roce 1997 díky místním německým rodákům. Vytvořil jej akademický sochař Herbert Hegenbarth a financovala jej paní Gertrud Lösel.
Původní pomník postavený v Horní Polici v roce 1908
Wenzel Hocke, lidově zvaný Hockewanzel, byl velice oblíbený mezi obyčejnými lidmi, protože je nejen křtil, oddával a pohřbíval, ale také s nimi žil. Navštěvoval hospody, kde s nimi pil pivo a víno, hrál s nimi karty a uměl být stejně vtipný i prostořeký jako oni. Svou blízkost lidem Hockewanzel někdy projevoval svým specifickým humorem. Tyto jeho vlastnosti většinou vadily jeho nadřízeným, ale tolerovali ho, protože vzorně plnil své povinnosti. Ve vizitačním zápise z 13. září 1795 je uvedeno: „Čistota a pěkný pořádek v kostele, úzkostlivá přesnost a přehlednost v církevních a farních knihách, školní mládež, která je pod vedením ctihodného arciděkana výtečně vzdělávána, pochvalná uznání patronátního úřadu, rady magistrátu Žandov a správce arciděkanské oblasti jsou rovněž tak značně výmluvná osvědčení pro to, že ctihodný infulovaný arciděkan a farář Wenzel Hocke, muž s neobyčejnou kněžskou horlivostí, plní výtečně svůj kněžský úřad, pracuje pro pokrok ve zbožnosti a vší dobrotě, takže si získal lásku a plnou důvěru svých farníků, kteří ho zbožňují jako svého horlivého pastýře a otce.“ Jak vidno, arciděkan Wenzel Hocke byl svých povinností dbalý, ale radovánek obyčejných lidí se nezříkal. Stal se skutečným králem údolí Ploučnice.
Dlouhá desetiletí si místní obyvatelé vyprávěli množství historek a vtipných anekdot z jeho života. Díky tomu se kolem postavy Hockewanzela rozběhly legendy, které jeho věhlas ještě zvyšovaly. Starokatolický kněz Anton Nittel (1826–1902) tyto historky sesbíral a poprvé anonymně publikoval v roce 1881 ve Varnsdorfu pod názvem „Příběhy Hockewanzela“. Kniha se těšila velkému zájmu, proto se dočkala nejen mnoha dalších vydání, ale byla i nově zpracována a vyšla v českém překladu.
Pohlednice vlevo byla odeslána z jednání přípravného výboru, které se uskutečnilo 6. listopadu 1898 v jezveckém hotelu Winz. Pohlednici podepsal profesor Amand Paudler a ředitel Rudolf Walda, adresována byla Nordböhmischer Excursions-Clubu do České Lípy. Pohlednice vpravo je z dalšího setkání přípravného výboru, které se uskutečnilo 31. května 1899, zúčastnili se páni ředitel Rudolf Walda a člen výboru Georg Buchner
Českolipský vlastivědný spolek Nordböhmischer Excursions-Club, jež se zabýval historií, vlastivědou a životními osudy významných osobností tohoto kraje, právě takovéto materiály shromažďoval. Byl to Josef Klein z České Lípy, člen výboru tohoto klubu, kdo navrhl prozkoumat život arciděkana Wenzla Hockeho a na jeho rodném domě umístit pamětní desku. Členem a dopisovatelem klubu byl i jezvecký poštmistr Karl Schreiber, který v Jezvém inicioval setkání se členy místní správy a podnikateli. Na tomto setkání bylo ustanoveno, že se na budovu mlýna umístí jeho pamětní deska. A to i přes to, že tato budova nebyla jeho rodným domem, jak o tom informoval člen klubu profesor Amand Paudler. Majitel mlýna, pan Karl Kreibich, byl tomuto návrhu velice nakloněn a slíbil, že bude pamětní desku opatrovat coby svátost. Na tomto setkání byl také zvolen přípravný výbor, v jehož čele stáli pánové: starosta Wenzel Pietschmann, továrník Franz Wöhle a poštmistr Karl Schreiber. Za zhotovitele pamětní desky byl přípravným výborem vybrán českolipský sochař a kameník Wenzel Motz. Pamětní deska o velikosti 140 cm x 85 cm byla vyrobena ze šluknovského syenitu a nesla nápis: Na paměť infulovaného arciděkana v Polici Wenzla Hockeho, zvaného Hockewanzel, narozeného v Jezvém 8. ledna 1732, zemřelého v Horní Polici 1. března 1808. Věnuje obec Jezvé, Severočeský naučný klub a ostatní ctitelé.
Kamenictví Wenzla Motze v České Lípě
Pamětní deska byla financována prostřednictvím veřejné sbírky, do níž každý přispěl podle svých finančních možností. Například jezvecká firma Franz Wöhle & synové mezi zaměstnanci a přáteli vybrala 105 z potřebných 152 florinů. V neděli 25. června v den odhalení pamětní desky se v Jezvém shromáždilo velké množství místních, přespolních i významných hostů, kteří přišli uctít významného rodáka. Celá obec byla slavnostně vyzdobena, všude vlály národní prapory a u mlýna, kde byla pamětní deska umístěna, pořadatelé zřídili slavobránu. Slavnostní řeč přednesl předseda Nordböhmischer Excursions-Clubu ředitel Rudolf Walda, který kromě jiného pronesl: „Jako vše, co promlouvá k lidem, zdá se povoláno, aby dále žilo v národě, tak Wenzel Hocke, jehož působení v každém ohledu bylo národnostní, zůstane v zemi nezapomenut. Hockewanzel, který svým oduševnělým, i když snad trochu drsným humorem byl znám daleko za hranicemi své vlasti, si zaslouží, aby jeho památka byla uctěna viditelným znamením.” Po odhalení desky předal řečník tabuli symbolicky pod ochranu obce.
Mapa Jezvé z roku 1842
V popředí je vidět budova mlýna, která byla vystavěna na místě shořelého dřevěného mlýna – rodiště Hockewanzla. Na tuto budovu byla pamětní tabule umístěna v roce 1899. Vlevo za ní vyčnívá budova historicky patřící také k areálu jezveckého mlýna. Na této budově je pamětní deska umístěna nyní
Původní budova mlýna shořela v roce 1798 společně s většinou zdejších domů. Na jeho místě, jak ukazuje mapa z roku 1843, byl postaven mlýn nový. Ale ani tento dům dnes již nestojí. Současný dům čp. 53 stojící na jeho místě v sobě obsahuje už jen pouhé torzo původní kamenné stavby, která zůstala spolu s obnovenou pamětní deskou malou vzpomínkou na velkou osobnost Wenzla Hocka.
Fotografie ze slavnostního odhalení pamětní desky
Obrázek mlýna pana Kreibicha s původní pamětní deskou
V neděli 28. června 2020 proběhlo v Jezvém setkání Wolfganga Henniga – potomka rodu Hocků, Moniky Habartové – starostky obce Stružnice, Petra Zahrádky – zástupce Římskokatolické farnosti Jezvé, Romana Řezáče – znalce místní historie a Petra Fletchera – iniciátora projektu. Na tomto setkání jsme se všichni shodli, že nic nebrání tomu, aby byla pamětní deska obnovena. Nová pamětní deska byla vyrobena stejně jako ta původní ze šluknovského syenitu ve firmě Kamenoprůmyslové závody ve Šluknově, a to již v roce 2020. Slavnostně byla odhalena a požehnána páterem Stanislavem Přibylem, administrátorem v Horní Polici, Jezvém a v Žandově 7. srpna 2021 u příležitosti konání Vavřinecké pouti. Obnovení a odhalení pamětní desky financoval Wolfgang Hennig a obec Stružnice.
Obnovením ztracené původní pamětní desky došlo k uctění člověka, na kterého mohou být jezvečtí obyvatelé právem hrdi
Koment 17.2.2022 Descendant direct de Johann Joseph Hocke, fils de Michael Hocke et Veronica Fersterrijn de Jezvé, y né en 1772 et y baptisé par Wenzel Hocke en 1772, probablement famille, je voudrais vous demander si vous auriez des renseignements sur ma famille avant 1772 Merci d’avance. Jean Pierre Hocke, Belgique,
2 komentáře u Arciděkan Wenzel Hocke