Historie obcí a přilehlého okolí

Odhalení pamětní desky Hockewanzelovi

Program této akce byl zahájen slavnostní mší v kostele, kterou sloužil otec Stanislav Přibyl. Poté proběhla zajímavá prezentace historie někdejší fary jejím majitelem Ing. Ivanem Bílkem. Všichni přítomní obdivovali, jak se fara viditelně proměňuje zvenčí, ale i uvnitř. Jaké úsilí majitel při rekonstrukci vyvíjí, jaké překážky musí překonávat, a přesto s velkým citem pro každý detail vše důkladně přetváří a ještě dlouho přetvářet bude. Pro mnohé byla prohlídka prostor fary velkým zážitkem.

S životem Wenzla Hockeho nás dále seznámil Mgr. Martin Barus a na náměstí vystoupili žáci základní školy s kulturním programem.

Závěr celé této slavnosti patřil odhalení pamětní desky, potomkem rodu Hocke, panem Wolfgangem Hennigem, který desku i spojené přípravné práce financoval.

Celá slavnost byla tlumočena do německého jazyka paní Janou Hovorkovou, neboť významným hostem byl nejen pan Wolfgang Hennig, ale přijelo i několik německých rodin. Pozvání přijal i statutární náměstek hejtmana Libereckého kraje pan Jan Sviták s manželkou.

Návštěvníci si během odpoledne mohli zakoupit knihu Wer war Hockewanzel?, jejímiž autory jsou Wolfgang Hennig a Manfred Kees. Obec Stružnice při této příležitosti vydala pohlednice a pamětní listy, které zpracovalo jako sponzorský dar za režijní náklady Studio REMA ´93, reklamní agentura v čele s I. Bílkem.

Rádi bychom poděkovali za ochotu Tereze Najmanové, která svolila umístit pamětní desku na svůj dům, Petru Zahrádkovi, Robertu Kotkovi a Jiřímu Rycheckému za pomoc při zavěšení desky, hasičům za obsluhu při občerstvení, Pivovaru Cvikov, který věnoval soudek piva. Velké poděkování patří fotografkám Lucii Kupcové a Lence Schneiderové za nádherné fotky z akce, chrámovému sboru Hvězda pod vedením Petra Mareše a Martiny Bogarové za hudební zážitek, paní Renatě Mauserové za korektury všech českých textů, které s odhalením souvisely, Milanu Bizoňovi za vypuštění holubů před kostelem a všem, kteří svým přičiněním vypomohli.😊

Proslov Wolfganga Henniga u příležitosti odhalení pamětní desky

Vážení hosté, váženi obyvatele Neustadtl, milý otče Stanislave, milý Petře Fletchere. Je pro mě velkou ctí, že zde dnes mohu odhalit desku na památku Wenzla Hockeho. Wenzel Hocke byl bratr mého pra-pra-pra-pra-pra-pradědečka. Už z toho si můžete dovodit, že jsem k této poctě přišel bez vlastních zásluh, protože své předky si člověk prostě nevybírá.

Wenzel Hocke, kterého jeho spoluobčané později láskyplně přezdívali Hockewanzel, byl bezesporu nejznámějším občanem, který se v Jezvé narodil. Už to, že se ve věku 47 let stal arciděkanem na místě, které je jen 2 km vzdáleno od jeho rodiště, je samo o sobě zvláštností. Běžně totiž platí, že prorok není vítán ve své domovině.

Wenzel Hocke byl lidový farář, který se k sobě svěřeným osobám choval velmi humorným, někdy až trochu hrubým, ale láskyplným způsobem. Toto jeho jednání měli lidé rádi. Ne všechny příběhy, které se o Hockewanzlovi vyprávějí, jsou pravdivé. Ale jen o člověku, kterého mají druzí rádi a váží si ho, se dají ještě o více než 200 let později vyprávět takové příběhy. Je zřejmé, že obyvatelé tohoto kraje byli na svého Hockewanzla do určité míry pyšní. A tak se ten či onen příběh stále více přikrášloval, až se z Hockewanzla stal téměř hrdina.

Když jsem v roce 2010 se svou paní poprvé přijel do Horní Police, byl tamní poutní areál ve stavebnětechnicky velmi špatném a politováníhodném stavu. Bylo to pro mě téměř deprimující vidět, jak je všechno zpustlé. Poté, co nám ale paní kostelnice Marie Večeřová otevřela dveře poutního kostela Navštívení Panny Marie, relativně dobře zachovaný presbytář nás přeci jen oslnil.

Když jsem v roce 2018 spolu se svou ženou a rodinou Keesových znovu navštívil Horní Polici, narazili jsme na rozsáhlé staveniště. Byli jsme velice potěšeni, že se poutní areál začal opravovat.

Během pro nás téměř nepředstavitelně krátké doby se díky nákladné rekonstrukci podařilo vrátit kostel do nádherného stavu. 27. června 2020 byl obnovený kostel znovu posvěcen biskupem Janem Baxantem. Všem, kteří se na opravě podíleli, patří mé zvláštní poděkování, především P. Stanislavu Přibylovi. Tuším, že on byl otcem myšlenky rekonstrukce. Za to, že mohla být uskutečněna, je třeba v neposlední řadě poděkovat Vašemu europoslanci Alexandru Vondrovi, který zajistil velkou část potřebných finančních prostředků.

Za to, že byla znovu zhotovena tato deska na Hockewanzlovu památku a že tento den probíhá tak důstojně, patří dík především Petru Fletchrovi. Už 2 roky na tom pracuje. Myslel na tisíc maličkostí, aby dnes všechno dobře dopadlo. Mně a jistě také dalším zaslal stovku vřelých e-mailů. Není jen nadšeným místním historikem, ale také organizačním géniem.

Poté, co bouře dějin před 76 lety vyhnala většinu zde žijícího obyvatelstva, je dar od Boha, že se zachovalo kulturní dědictví někdejšího obyvatelstva a že se jím můžeme zaobírat. Žádný, kdo zde stojíme, jsme se nepodíleli na tom, co se tehdy dělo. A nelze tedy ani přičítat vinu. Po mnohá staletí tu pokojně žili Češi a Němci, jeden vedle druhého. Bohužel klíčící nacionalismus na konci 19. století na obou stranách fronty přitvrdil, a to se zničujícími důsledky.

Přitom to všechno bylo zcela zbytečné, protože spolu a v pokoji se přeci jen žije lépe. Před nedávnem jsem si nechal udělat genovou analýzu ohledně svého původu. Výsledek byl pro mě překvapivě realistický, ačkoli jsem laboratoři nedal k dispozici žádné údaje ke svému původu. Ze dvou třetin jsem Němec a z jedné třetiny Čech. A jak ukázala jiná studie, dvě třetiny všech Čechů mají německé geny. Už z toho vyplývá, že nacionalismus těchto národů je na obou stranách zcela pomatený. Člověk by musel bojovat s částí sebe sama. Každý by měl milovat svůj národ, ale ne bojovat proti druhému. Samozřejmě, že musíme vědět, odkud pocházíme, kde máme své kořeny. Tím se lze také lépe vyvarovat chyb do budoucna. A proto je i pohled zpět do historie a zde zvláštním způsobem na Hockewanzla smysluplný a nezbytný.

Kéž tedy utváříme budoucnost společně, v pokoji a jako přátelé. V tomto duchu odhaluji desku na památku Wenzla Hockeho.

Těším se na odhalení pamětní desky otcem Stanislavem. Přeji Vám všem krásné pokračování tohoto dne.

Wolfgang Hennig

Níže si můžete prohlédnou fotografie Lucie Kupcové (LK) a Lenky Schneiderové (LS)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*