Historie obcí a přilehlého okolí

Jezvé 1946,1947,1948 i dříve

Přišli jsme sem s velkými nadějemi. Ze severu se na vesnici díval kamenný kopec Ortles. Okolo Ortlesu, napravo a nalevo, byla malá políčka a na nich zaseto obilí, řepa, brambory, mák, a mezi brambory kukuřice. Políčka byla jen na svahu a na konci pod svahem byly hráze z čedičových kamenů. Pod Ortlesem pramenila křišťálová voda, a právě ta voda tekla potrubím z čediče až ke kostelu, kde byl pivovar. Byla to voda na výrobu dobrého piva. Potůček šel potrubím až ke škole a pod domy a chodníkem až do pivovaru. Pivovar měl i sklepy na pivo., Bylo to pod domem, co bydlí Šámalovi, ve sklepech. Na východní straně Ortlesu byla sušárna na švestky a křížaly z hrušek a jablek a také tam občané vařili povidla. Sušárna byla postavena z čedičových kamenů.

Dnes by to asi nikdy nikdo nedokázal. Když komunisté vyhráli volby, sušárnu rozbili, dřevo rozkradli a říkali, jak krásně ty lísky hoří. Ale to byli členové národního výboru. Od Valteřického potoka na východ byly každých 100 m ovocné aleje, které se táhly od budov až k lesu. Byly tam vysazované stromy, druhy jednotlivě. Nikdy tam nebyly dva stromy jednoho druhu. Bylo to takhle: jabloň, švestka, lípa, třešeň, hruška, trnka a zase lípa. Nesměli vysazovat jeden druh ovoce po dvou nebo třech stromech. Oni tím zabránili různým škůdcům a houbám se rozmnožovat. Chemické prostředky nepoužívali.

Jezve_ruzne_fotky_25

Ale okolo Ortlesu byly hustěji švestky. Zdejší lidé sklízeli až 30 tun švestek. Ale stromy celou zimu a jaro zbavovali suchých větví, aby se zbavili škodlivých houbových nemocí. Větvemi topili pod sušičkou švestek a křížal, takže se nemoci nemohli rozmnožit. V roce 1948 jsme jeli s kárkou na konci léta pro ořechy nad Ortlesem, bylo tam 28 vlašáků o síle až 60 cm průměr. Ořechy jsme sbírali do pytlů brambor. Měli jsme 3 pytle a velkou tašku, vše plné. Ale 10× tolik jich tam zůstalo. Jakékoli ovoce jsme měli kolik jsme chtěli. Jezdili sem lidé z České Lípy a vždycky měli dost. Tyhle stromové aleje od silnice nebo od domů byly z Jezvé až do Stráže u Stružnice.

Zdejší lidé, Češi i Němci, si ve všem pomáhali. Chovali krávy, koně, hodně prasat, drůbeže a králíků, pro návštěvníky z měst bylo vždy dost, hlavně před Vánocemi. Včelí med se odtud vozil do Drážďan i do Prahy. V lesích bylo mnoho zvěře. Jeleni, srnky, divočáci a na polích a lukách stovky zajíců, koroptví a bažantů. V řece Ploučnici jsme máchali vyprané prádlo. Když na jaře stoupla voda až na mokřady, štiky plavaly až u hladiny a chytali spousty myší, co se držely na vysoké trávě a tak se klukům často podařilo chytit štiku do podběráku. Zdejší lidé se někdy pohádali. Ale v kostele při kázání pan farář promlouval česky i německy. Někdy kázal, jindy chválil. On si vždycky věděl rady s těmi hádavými sousedy. Jezvé bylo bohaté město. Pivovar, koželužna, obchod s textilem, dva obchody s potravinami, velkoobchod s ovocem a zeleninou. Každým rokem se vyváželo až 50 tun třešní, jablek a hrušek 30 tun, povidel 7 až 9 tun, sušených švestek 2 tuny a vlašských ořechů 20 centů. Jeden hotel (Vinz) a tři hospody. Pěstovala se tu cukrová řepa a brambory. U mlýna hospodařili s rybami a s vánočními kapry.

V místě od mostu až ke mlýnu bylo trdliště, ještě v roce 1965. Trdliště je místo v řece, kde se vytírají tisíce ryb a rodí se potěr, který má jako první potravu komáří larvy. Ploučnice byla uznávaná nejbohatší na ryby všeho druhu, a také škeblí raků a pstruhů. Většinu informací jsem získal od lidí, co nebyli odsunuti do Německa. A také od němců , co zde žili a zde se narodili. Školu v Jezvé postavil bohatý obchodník z Jezvé. Byli v Jezvé lidé, kteří pracovali v České Lípě a v Benešově nad Ploučnicí. V roce 1936 se tu objevil Hitlerův fašistický agent, Henlein. Pomalu, ale jistě přesvědčoval hlavně lidi, co pracovali v továrnách. Občané se rozdělovali a nacisté měli své hospody, kde jim Henlein vyplachoval mozky. V roce 1938 byli vyhnáni češi. V roce 1945 byli vyhnáni němci. A tak se stalo, že do Jezvé přicestovali lidé, co vůbec nerozuměli přírodě. Můj moudrý dědeček nám říkával: „Kdo nerozumí přírodě, je blbec, i když je študovanej nebo zvolenej.“ V Jezvé byli Češi i Němci, lidé co rozuměli přírodě. Proto tu byli šťastní. Ti co přišli po válce, přírodě nerozuměli. A výsledek? Ještě dnes ti blbci v Jezvé jsou, ať už jsou v kterékoli politické straně. Žádná politická strana nedá člověku rozum k přírodě. Na štěstí už jsou tu lidé, co přírodě rozumí. Že je jich málo? Ale přibývají.

Rudolf Zahrádka, Jezvé, č. 72, 471 08

Komentář 20.2.2023:

Dobrý den, pane Rudolfe Zahrádko, dnes jsem navštívila Ortles a říkala jsem si, jak je to kouzelné místo, ale bohužel vůbec nevyužité, přitom má větší potenciál, než např. Varhany u Práchně, bohužel přesně sedí, jak píšete, že blbců bez vztahu k přírodě je tu plno. Vaše slova mě potěšila na duši, jelikož jsem ráda, že si někdo také všímá toho, jak to tu vypadá a proč.
Přeji Vám vše dobré a hodně radosti do dalších let.
Lenka

2 komentáře u Jezvé 1946,1947,1948 i dříve

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..