Historie obcí a přilehlého okolí

100 let školy Jezvé

100 let školy v Jezvé – výtah z kronik
S výstavbou školy v Jezvé bylo započato 7. dubna 1900. 21. dubna byl položen základní kámen, který obsahuje skleněnou vitrínku, v níž je pamětní spis a kovové mince, které byly v té době v oběhu.
9. května 1901 byla škola slavnostně vysvěcena a 10. května 1901 se začalo vyučovat. Škola byla dvoutřídní a měla pojmout zhruba 120 žáků.
Jezve_obj_skola_28
Učitelský sbor z roku 1929.
Zleva stojí Hildagarda Pfronger – učitelka průmyslu, Viktor Horandel – farář, Johan Zenker – vrchní učitel a Adolf Wiesner – učitel.
Vyučovacím jazykem zde byla až do roku 1945 němčina. Pokud se do Jezvé přistěhovaly i české rodiny, jejich děti neměly jinou možnost než navštěvovat tuto školu a jazykově s německým prostředím splynout. Teprve po roce 1918 dostaly děti Čechů z Jezvé možnost navštěvovat mateřskou i obecnou školu s českým vyučovacím jazykem v Horní Polici.V roce 1945 bylo vyučování zahájeno 17. září, protože škola byla po válce ve špatném stavu a vyžadovala nutné opravy. Za války totiž sloužila také jako dočasná ubikace německého vojska, což vnitřek budovy značně poškodilo.
První zápis dětí do školy po válce byl proveden 10. září 1945. Celkem bylo do pěti ročníků zapsáno 55 žáků.
Škola byla opět dvoutřídní. V budově byla dále umístěna školka a byt řídícího učitele. Prvním řídícím učitelem školy a zároveň i školky po válce byl jmenován pan Ladislav Novotný. Na zdejší škole působil až do června 1950, kdy odchází jako ředitel do Valteřic.
V té době se zde vystřídalo několik učitelů, učících druhou třídu. Prvním z nich byl pan učitel L. Havelka, po něm nastoupil pan učitel M. Goldhammer, který po roce odešel jako řídící učitel do Kytlice. Na jeho místo nastoupila paní učitelka H. Havelková a po ní zde učila paní učitelka M. Zemanová. Ručním pracím a kreslení nejdříve vyučovala paní učitelka R. Viltová, po ní paní učitelka M. Goldhammerová, potom paní učitelka Z. Veselá. Ve škole se vyučovalo i náboženství.První učitelkou ve školce byla paní učitelka byla paní J. Rolná.
Počet dětí navštěvujících školu v těchto letech se pohyboval stále kolem 50.
Rodičovské sdružení, založení už 7. října 1945, hrávalo dětem o nedělních odpoledních loutková představení nebo jim zajišťovalo promítání filmů.
Už v tomto roce a pak každý rok pořádalo pro děti Mikulášskou a vánoční nadílku. Peníze na ně získávalo výtěžkem z konaných plesů.
V roce 1948 zakoupilo škole projekční přístroj a promítací plátno. Od 15. února 1948 měla škola vlastní telefon.
V květnu 1948 se konaly volby do Národního shromáždění. Volební místnost byla ve škole.
Škola poskytuje své prostory pro volení místnost od té doby stále.
Zaměstnanci školy se vždy snažili vytvořit zde příjemné prostředí a volební místnost zdobili výtvarnými dílky dětí.
V létě 1948 bylo pro děti mateřské školy vybudováno na zahradě betonové brouzdaliště a do místnosti školy byl umístěn reproduktor. V úřadovně školy byla instalována rozvodová skříňka na přepínání školního rozhlasu.
V září 1948 vstoupil v platnost „Zákon o jednotné škole“. Název školy „Obecná“ byl nahrazen názvem „Národní“, řídící učitel dostal titul „ředitel školy“ a na všech školách se začalo učit podle jednotných osnov.Na oslavu 30. výročí trvání ČSR byl v roce 1948 v obci založen ovocný sad. Každý žák zdejší školy vložil ke kořenům stromků neprodyšně uzavřenou lahvičku s pamětním textem a vlastním podpisem. Jamky pro stromky vykopali rodiče, stromky zakoupil MNV. Celkem bylo vysázeno 55 stromků, z toho 38 stromků u obecní váhy a zbytek na školním pozemku u transformační stanice.
Na školní výlety si žáci celoročně pravidelně spořili a ještě si vydělávali během roku veřejně prospěšnou prací – sběrem odpadových surovin, pátrací akcí po mandelince bramborové, účastí na lesní brigádě, sběrem bukvic, šípků a podobně. Školní výlety vždy účelně doplňovaly učivo vlastivědy a přírodovědy. Jezdívalo se do blízkého i vzdálenějšího okolí. První výlety mířily k Máchovu jezeru, na Kokořín a do Krkonoš. V dalších letech se děti podívali na Říp, do Terezína, do Libochovic, Frýdlantu, do Hejnic, do Českého ráje.
Od 1. ledna 1950 byla zdejší mateřská škola oddělena od národní školy a první ředitelkou se stala Miroslava Hamplová. V září 1950 poprvé dětem na cestu do školy vyhrával místní rozhlas.
Ve školním roce 1950/51 byl ředitelem školy František Bláha. Ve škole bylo zavedeno stravování – první kuchařkou zde byla paní J. Součková a pomáhala jí paní Hypšová.
V dubnu 1951 byl škole propůjčen od JZD pozemek vedle hřbitova – asi 14 arů – žáci zde pěstovali zeleninu a slunečnici. Část úrody pak byla prodána a část obohatila jídelníček školní kuchyně.Jezve_ruzne_100letskoly_5Učitelé z jezvecké školy a školky. Zleva paní Blažena Herdová, Dolores Nováková, ředitel školy Václav Záborec a ředitelka mateřské školky …. HořínkováV srpnu 1951 byl ředitelem školy jmenován Václav Záborec. Ve funkci setrval až do roku 1966.
V té době vzrostl počet dětí na této škole nejvíce. Neustále se pohyboval nad 60 dětí a vletech 1961 – 1963 navštěvovalo školu 70 dětí.
V září 1952 vypomáhaly děti místnímu JZD při trhání lnu a vybírání brambor. Z dalších mimoškolních aktivit se každý rok opakuje školní spoření dětí, sběr druhotných surovin, sběr lesních plodů a práce na školním pozemku.
Děti dále každoročně vystupovaly na veřejných schůzích a při kladení věnců u hrobu Rudoarmějců.
6. 11. 1952 skládali slib první pionýři.
20. 12. 1953 ve škole už nebyla vánoční besídka, ale čaroval Děda Mráz. Školníci se v roce 1953 stala paní Kaucká. V letech 1953 – 1955 učila ve druhé třídě paní učitelka V. Nováková. Ta po smrti svého otce nastoupila na jeho místo jako ředitelka školy ve Stružnici. Paní učitelka B. Herdová nastoupila na uvolněné místo ve druhé třídě. Ředitelkou MŠ byla paní H. Záborová.
V roce 1958 byly do tříd zakoupeny nové lavice. Také kuchyně dostala lepší vybavení, v roce 1960 byla zakoupena elektrická trouba, vařič a instalovány mycí dřezy. To už vařila paní Kaucká. Byla vyhlášená kuchařka, dokázala v kuchyni zpracovat úplně všechno beze zbytku a jídla od ní byla prý lepší než od maminky. Školnicí se stala paní Šestáková.
Na škole dobře pracovala pionýrská organizace, která zde vždy spíše zastupovala zájmové kroužky.
Děti nacvičovaly divadelní představení, naučily se tančit českou besedu, připravovaly se na spartakiádu. Umístily se na předních místech v okrese ve spořivosti, ve sběru bylin a lesních plodů a ve sběru odpadových surovin. Ve sběru železa získaly v roce 1959 třetí místo v republice a za odměnu dostaly stan a kotlíky.
Nezapomenutelné zážitky měly děti z výletů na kolech, nejdříve do Pekla a o rok později k Bobřím vodopádům, kde dokonce tři dny tábořily.Největším zážitkem a odměnou byl pro děti v roce 1963 „Let za sběr“. Let vyhlídkovým letadlem získali žáci: I. Záborec, J. Frolíková, J. Havelková, B. Mašinová, M. Klusáček, P. Nedbal.
Pan ředitel Václav Záborec se v roce 1966 odstěhoval do Bělé pod Bezdězem. Ředitelkou školy byla jmenována paní Blažena Herdová. Jako učitelka nastoupila do školy v roce 1966/67 paní A. Chábová. Ředitelkou školky byla paní E. Talavášková.
V tomto školním roce se uskutečnila oprava fasády, byla zakoupena nová kamna. Provedena výměna všech oken a postavena kůlna na dříví.
V těchto letech však počet dětí ve škole začal klesat, nejdříve na 50, později se udržel kolem 40.
Když bylo v České Lípě postaveno sídliště a odstěhovalo se tam několik mladých rodin z Jezvého, klesl počet dětí ve školním roce 1970/71 na 30.
V roce 1973 bylo vybudováno nové hygienické zařízení, staré sloužilo plných 70 let. V roce 1974 byla položena nová parketová podlaha v první třídě v přízemí.
Škola se vždy zapojovala do akcí, které se v obci konaly. Jednotlivé složky NF se školou dobře spolupracovaly a finančně ji podporovaly.
V roce 1973 byla uzavřena patronátní smlouva mezi ZŠ Jezvé a ČSSS Stružnice. Členové BSP pomáhali škole všude tam, kde byla potřeba „chlapská síla“. Děti na oplátku vystupovaly s básněmi a písněmi na jejich schůzích a vyráběly a malovaly pro ně drobné dárečky.
Škola dostávala od patronátního závodu autobus na výlety. Krásné výlety byly třeba do Prachovských skal, Koněpruských jeskyní, do Prahy nebo na Konopiště. V roce 1977 navštívila školu delegace kolchozníků ze sovchozu, který měl s patronátním závodem družbu.
Dne 28. března 1974 obdržela paní ředitelka Blažena Herdová v Praze od ministra školství titul „Zasloužilý učitel“.V prosinci 1975 byly ve Stružnici dostavěny nové bytovky, do kterých se nastěhovaly i mladé rodiny z Jezvého. T9m počet dětí klesl na 22.
V roce 1976 bylo školským odborem ONV rozhodnuto, že škola ve Stružnici bude dána do generální opravy a žáci ze školy ve Stružnici budou zatím – nejdéle čtyři roky – dojíždět do školy v Jezvém. S dětmi ze Stružnice přešla do zdejší školy i paní učitelka Jana Tejkalová a vychovatelka paní Věra Bartáková. Kuchařkou byla od roku 1977 paní Hana Bláhová. Počet žáků tehdy vzrost na 52, později až na 55.
Díky podniku Komenium byla škola postupně vybavována pomůckami odpovídajícími nově zaváděným osnovám.
V roce 1978 se nad první třídou začal propadat strop. Kuchyň proto byla přemístěna z prvního patra do přízemí, jídelna do prostoru šatny a šatna na chodbu. Pomůcky z kabinetu byly přeneseny částečně do ředitelny, zbytek na půdu. Adaptace stropu byla dokončena v roce 1979.
V tomto roce proběhla i meliorace potoka protékajícího přes školní zahradu. Za pokácené stromky vysázeli žáci kolem zahrady nové smrčky.
Dne 30. června 1981 odchází do důchodu školnice paní Šestáková a 11. července 1981 po 26 letech působení na zdejší škole paní ředitelka Blažena Herdová.
Za tuto dobu předala základy vzdělání a morálky více než dvěma generacím dětí. Velmi dobře znala jejich rodinné zázemí, znala dobře jejich rodiče i prarodiče. Mnohým rodinám také pomohla jako členka rady MNV řešit nejeden tíživý problém. Lidé v obci ji měli rádi, a proto jí uspořádali veřejné rozloučení v místním sále, kde jí za všechno poděkovali. Sešli se zde její vrstevníci, přátelé, kolegové, sousedé, ale hlavně všechny její „děti“. Nejenom ty malé, ale i ty „veliké“ – dávno dospělé. Paní ředitelce byla předána kytice s 26 kusy gerber (za každý rok jednu) a drobné dárky.

Škola ve Stružnici nebyla stále opravována a opuštěná velmi rychle chátrala. Lidé byli zklamáni, cítili se podvedeni a bylo jim čím dál víc jasné, že se děti do stružnické školy už nikdy nevrátí.

Školní vyučování je ve Stružnici doloženo od roku 1720. Na místě staré školy byla v roce 1898 postavena nová budova.
Po osvobození Československa v květnu 1945 sloužila tato budova školy k ubytování čsl. Armády. Poslední, a to vojenská policie opouštěla školu 2. září 1945. V místnostech i na dvoře byly vraky aut, strojů a značný nepořádek. V takovém stavu převzal správu školy Josef Voral, který nastoupil teprve 8. září po uvolnění z mimořádné vojenské služby.
Zápis žáků se konal ve dnech 25. až 27. září a zapsáno bylo 67 žáků, vyučování začalo 1. října 1945. Žáci byli rozděleni do dvou oddělení, která měla střídavě dopolední a odpolední vyučování – řídící učitel byl jediným vyučujícím. Až 1. listopadu nastoupila nová učitelka Helena Havelková. Někteří žáci měli podstatné neznalosti a museli být zařazeni o ročník níže.
Od 1. září 1948 nesla škola název „Národní škola ve Stružnici“ a byla dvoutřídní. Ředitelem byl ustaven František Moc. Od 1. listopadu 1950 začalo ve škole stravování žáků.
Od začátku šk. Roku 1951/52 byla novou učitelkou Věra Nováková. Od 1. září 1952 působil ve funkci ředitele školy ve Stružnici Jan Novák. Byl to člověk zkušený a zapálený pro výchovu dětí. Za jeho působení byla školní zahrada okrasou a vzorem pro celou obec. Dne 7. února 1955 pak byla jmenována ředitelkou školy Věra Nováková. Od 9. 1. 1957 do 11. 1. 1958 zastupovala ředitelku školy, která byla na mateřské dovolené, učitelka Gerlinda Schiffnerová. Další roky byly bez větších změn. Ve školním roce 1966/67 byl 5. postupný ročník převeden do školy v Horní Polici.
Dne 30. června 1976 skončilo v budově školy ve Stružnici vyučování. Objekt se měl začít přestavovat na novou moderní školu se čtyřmi třídami, následně se měla škola v Jezvém zrušit. Všechno však dopadlo jinak, od 1. září byly obě školy sloučeny do Základní devítileté školy Stružnice, jejímž sídlem je od té doby Jezvé. Ředitelkou se stala Blažena Herdová. Do školy v tomto roce chodilo 27 žáků ze stružnice a 21 žáků z Jezvého.

Od 1. září 1981 byla ředitelkou školy v Jezvém jmenována paní Jana Hackelová. Učitelkou ve druhé třídě byla stále paní Jana Tejkalová. Stravování vedla paní Věra Hubínková.
Školnicí je od tohoto roku paní Eva Štejmová. Do školní družiny o rok později za nemocnou paní Bartákovou nastoupila paní Libuše Benešová. Kuchařkou byla do roku 1992 paní Hana Bláhová.
Všechny zaměstnankyně školy svou každodenní poctivou prací naplňovaly i nadále hlavní poslání školy – vštěpovat dětem trvalé základy vědomostí a mravných zásad.
Kromě PO škole pomáhaly i zájmové kroužky v obou částech obce, zvláště modelářský, požárnický a Svazarmu. Nejvíce našich žáků se zapojilo v žákovském družstvu fotbalistů Dynama Stružnice.
Nejlepších výkonů však dosáhli naši žáci ve vodáckém oddíle. Dnes jsou z nich republikoví juniorští přeborníci, kteří vítězí i v mezinárodních závodech – Ivo Jančí, Robert Hammer, Jan Merenus, Ivan Hammer, Martin Hammer a další.
V těchto letech se každou zimu opakovaly potíže s topením. Kůlny na uhlí potřebovaly opravit, uhlí bylo přes zimu venku, velmi špatně hořelo, kamna kouřila. Na základě rozhodnutí MNV začali v únoru 1983 zedníci a topenáři v budově instalovat radiátory a rozvod ústředního topení.
V lednu 1985 byly silné mrazy, na záchodech zamrzla voda. Ačkoliv se stálo topilo, teplota ve škole přes den nepřesáhla + 6 °C a přes noc byla kolem – 4 °C. Při oblevě byla škola vytopena vodou.
Také v příštím roce došlo k vytopení školy. Voda tentokrát zamrzla v důsledku toho, že praskl celý komín a nemohlo se vůbec topit. Než OSP komín opravil, učil se první ročník v zasedací místnosti MNV a čtvrtý ročník jezdil do ZŠ A. Sovy v České Lípě.
V roce 1985 vyprojektovala kotelnu paní M. Mouchová a o prázdninách v roce 1986 byla kotelna pod stavebním dozorem pana S. Vrzala a za pomoci všech složek NF dokončena. Od školního roku 1986/87 je škola vytápěna ústředním topením. Prvním topičem byl pan J. Šesták.
V tomto roce začala rekonstrukce elektrického vedení – v celé budově byly instalovány nové zářivky. Dále byla na záchodech vyměněna jednoduchá okna za dvojitá. Do první třídy jsme dostali od MNV nový klavír, do obou tříd nové tabule a v roce 1987 ještě nové lavice.
Pravidelně každoročně se škola účastnila i akcí pořádaných malotřídkami v okrese. Především v atletických závodech se naše děti vždy umístily na předních místech. V roce 1982/83 získala hlídka Pavel Bláha, Pavlína Ehrlichová, Kateřina Křemenová 2. místo, v roce 1983/84 obsadila tato hlídka 3. místo; v roce 1988/89 hlídka Miloslav Tichý, Martin Jakeš, Ivo Jančí stanula na 1. místě.
S malotřídkami jsme podnikli i poznávací akce – byli jsme v Praze v planetáriu, vystoupili jsme na Ralsko, Hvozd, Ronov, putovali jsme Peklem, šli jsme přes Bezděz do Doks. Navštívili jsme vzorkovnu Crystalexu, katakomby v Jablonném v Podještědí a rychtu v Kravařích.

Jezve_ruzne_100letskoly_03

Školní rok 1983/1984 – II. třída 2. a 3. ročník.
Zleva na zemi sedí Luboš Tejkal, Lukáš Šťastný, Jiří Panoch, Jarda Jakeš, Jarda Jílek, David Kalina, Milan Matys, Vašek Ehrlich a Láďa Křemen.
zleva na lavičce sedí – Radim Blažek, Ylona Haragová, Martin Pilař, Honza Gallo, Michal Haník, Štěpánka Králová, Jana Trublová, Marcela Pernicová, Katka Lacinová, Jana Vyklasová a Andrea Jandová.
za nimi stojí – Běta Svobodová, Simona Ryšavá, Kateřina Křemenová, Ylona Biharyová, Mirka Křemenová, Pavla Ehrlichová, Lenka Pernicová, Jitka Bendová, a Alena Kucharovičová.
vzadu stojí – učitelka Jana Tejkalová, Mirek Veselý, Petr Bláha, Jára Ehrlich, Roman Skrčený, Jan Haník a ředitelka Jana Hackelová.

Jezve_obj_skola_2

Školní rok 2001/2002 – žáci 1. – 4. ročníku a zaměstnankyně školy.
Zleva sedí – Žaneta Jílková, Tomáš Harang, Eva Městková, Denisa Jílková, Katka Povýšilová, Denisa Tenereslová, Patrik Harang, Honza Zahrádka, Kuba Sedlmajer, Petr Ševic, Ondra Tébr.
Zleva stojí Kuba Kubelka, Vlasta Zavadilová, Libor Teneresl, Lucie Jílková, Honza Kubelka Markéta Štummerová.
Vzadu zleva stojí – učitelka Jana Tejkalová, vychovatelka Anna Levová, školnice Eva Štejmová a ředitelka Helena Janoušková.

Od roku 1981 jsme jezdili na plavecký výcvik. Zpočátku dětem finančně přispívala BSP. Dnes dětem platí dopravu do bazénu OÚ. Každý rok jsme jezdili na dopravní hřiště. Nejméně 4x do roka jsme zhlédli divadelní, filmové nebo hudební představení, která zajišťovala organizace MAK.
Na školní výlety jsme v tomto období už jezdili nejlacinějším dopravním prostředkem – vlakem – do Doks, na Bezděz, do ZOO v Liberci, Děčíně, Ústí nad Labem. Naši žáci – vítězové ve sběru, reprezentanti školy ve sportovních, výtvarných či vědomostních soutěžích okresního přeboru, jezdívali každý rok na výlet autobusem se školkou ve Stružnici.
V roce 1989 nechal MNV srovnat buldozerem zahradu a děti měli za úkol vyčistit prostor zahrady od kamenů, aby se zde mohlo začít budovat školní hřiště. Pan Zahrádka s panem Tichým pozemek oplotili a děti zde vysadili stromečky, které samy za okny třídy ze semínek vypěstovaly.
V dubnu 1990 nastoupil za nemocného topiče pana Šestáka pan Zahrádka a po něm se vystřídalo dalších šest topičů. Nikdo však dlouho topit nevydržel, neboť vždy v zimě nastaly problémy – ve škole byla zima a kotel kouřil. V listopadu 1997 nechal OÚ rozebrat a vyčistit celý kotel a přistavět několik metrů komína. V lednu 2000 rozhodnutím zastupitelstva obce byl do školy instalován nový ekologický poloautomatický kotel a novým topičem se stal pan M. Rusín.
Ve školním roce 1991/1992 nastoupila na místo vychovatelky paní Anna Levová.
Na jaře 1993 byla zahájena oprava školní budovy. Nejprve dostala škola novou fasádu, potom byla natřena všechna okna a dveře. Na podezdívce před školou byl postaven nový plot.
Protože již několik let bylo v mateřské školce málo dětí, byla rozhodnutím ŠÚ k 30.6.1993 školka v Jezvé zrušena. Poslední ředitelkou školky byla paní Věra Hubíková, která pracovala ve školce 18 roků. Do prostor po školce byla přestěhována družina a z družiny se stala tělocvična. Tu pro svá cvičení několikrát začaly využívat ženy z obce, ovšem tyto snahy nikdy neměli dlouhého trvání.
Zrušením mateřské školky se zaměstnankyní školy stala kuchařka paní V. Šlechtová. Vedoucí stravování nám dělala paní B. Jiřičková a od roku 1995 paní M. Bulínová.
Ve školce se vařily obědy i pro důchodce z obce.
Protože však začal klesat počet dětí ve škole, klesl tím i počet strávníků ve školní jídelně. V důsledku toho se zde přestalo v prosinci 2000 vařit. Paní kuchařka V. Šlechtová přešla do mateřské školky ve Stružnici. Obědy pro děti naší školy zajišťuje a dováží vedoucí stravování paní Bulínová ze školní jídelny při ZŠ v Horní Polici.
Do školy se také dvakrát vloupali zloději. Poprvé v roce 1994 odcizili televizor a video, podruhé v roce 1996 odnesli sice jen hotovost 380,- Kč, ale na rozlámaných a rozbitých dveřích a zámcích udělali škodu za 7.000,- Kč. A tak jsme v tomto roce (díky sponzorskému daru) nechali do školy zabudovat zabezpečovací zařízení.
Ve školním roce 1995/96 vystřídala ve školní družině na tři roky paní učitelka V. Stehlíková paní A. Levovou, která odešla na mateřskou dovolenou. Od tohoto roku začal postupně klesat počet dětí ve škole. Rodiče se snažili dát své děti do školy s rozšířenou jazykovou výukou. Mnozí rodiče využili zákon, podle kterého si pro své dítě mohou školu vybrat. Domnívali se, že se jejich děti jinde naučí něco víc než ve škole, kde jsou ve třídě oddělení, a tak posílají své děti do škol v sousedních obcích.
V naší škole s menším počtem dětí v klidném prostředí byly a jsou vždy pěkné vzájemné vztahy, všechny vzdělávací povinnosti byly a jsou svědomitě plněny.
Pokud byly děti úspěšné už na naší škole, byly úspěšné i na dalších školách, kam postoupily, a úspěšně také vystudovaly. Jestliže ovšem měly potíže s učením zde a překonávaly je jen díky individuální péči učitelek, pak se tyto potíže u nich objevily znovu i ve vyšších ročnících. Přesto se tyto děti také dobře vyučily. Všechny děti, ať už vystudovaly nebo se vyučily, však našly v životě dobré uplatnění. Dětem samotným se v této škole vždy líbilo, chodily sem rády, jen nerady se s ní loučily a loučí, stále se k ní hlásí. Mnohé z nich sem přicházejí na návštěvu ještě několik let po opuštění školy. Přicházejí se také podívat na naše školní akce. Nejvíce se zde zastavují na konci každého školního roku, aby se pochlubily se svým vysvědčením.
I v mimoškolních aktivitách měla škola dobré výsledky. Přední místa obsadili naši žáci každoročně v závode ,,Běh Žandovem“. Nejúspěšnější běžci byli M. Řehák, P. Bittmanová, J. Holub, J. Jirsa, A. Jirsová, Š. Rácová, M. Rác, H. Holubová, Z. Jílková, D. Bihary a další.
V soutěži malých básníků ,,Mácháček“ získal v roce 1996 F. Šindelář 1. místo. V roce 1999 si do Doks pro ceny ve stejné soutěži jely M. Štummerová za 1. místo, L. Novotná za 2. místo, J. Podrabská za 3. místo. Básně našich dětí zvítězily mezi 170 básničkami dětí z celého okresu.
Vánoční besídky, maškarní karnevaly, vítání jara, rozloučení se školním rokem, písně u táboráku, nocování ve škole – to jsou oblíbené akce dětí naší školy, na které přicházejí i jejich rodiče a známí.
S pěkným pásmem písní a básní vystupují děti každoročně na setkání důchodců. Těm přinášejí i drobné vlastnoručně vyrobené dárečky.
OÚ pro děti naší školy i mateřské školky ve Stružnici nejméně třikrát do roka zajišťuje divadelní nebo hudební představení.
Dne 11. června 1997 zahájil ve škole starosta obce pan Jaroslav Mašinda oslavy ,,800 let obce Jezvé“. Manželé Vojtíškovi si připravili zajímavou přednášku o historii obce.
Všichni návštěvníci oslav byli nadšeni zpracováním a estetickou úrovní výstavy, kterou k tomuto výročí vytvořila paní učitelka V. Stehlíková.
Děti naší školy mezi sebou dne 10. 6. 1998 přivítaly Františka Kučeru – hokejistu vítězného mužstva ze XVIII. zimních OH v Naganu. Byla to velmi pěkná, srdečná beseda, během které si děti mohly sáhnout na skutečnou zlatou medaili.
Na jaře 1998 zakoupil OÚ pro naši školu počítače a barevnou tiskárnu. Na počítačích se děti naučily pracovat v zájmovém kroužku, který vede paní ing. Habartová.
Svá poslední vysvědčení před odchodem do důchodu dětem rozdala paní ředitelka J. Hackelová dne 30. června 1999. Za její dvacetileté působení na této škole jí poděkovali zástupci OÚ a starosta obce pan J. Mašinda.
V tomto roce však klesl počet dětí pod 26. Aby škola mohla zachovat původní výuku a mohlo se vyučovat ve dvou třídách, požádal OÚ Ministerstvo školství o výjimku.
Novou ředitelkou školy se od školního roku 1999/2000 stala paní Mgr. Helena Janoušková.
Ve škole došlo ke změnám. První změny vedly k účelnějšímu využití místnosti. Byl opět zřízen kabinet. Ředitelna byla vybavena modernějším počítačem s tiskárnou a novou kopírkou. Do obou tříd byly zakoupeny nové tabule a na podlahu bylo položeno v obou třídách linoleum.
Rodiče založili ,,školní fond“, ze kterého hradíme dětem každodenní dopolední čaj, cesty a vstupné do Jiráskova divadla a školní výlety. Ve škole vznikly zájmové kroužky. Děti si mohou vybrat mezi hrou na flétničku, sportováním, prací na počítačích, angličtinou, kroužkem dovedných rukou a dyslektickým cvičením. Největší zájem mají o počítače a o hru na flétničku. Některé děti navštěvují všechny kroužky.
Nové jsou také měsíční soutěže. Zde mohou děti uplatnit své všeobecné znalosti, výtvarné a literární nadání a prokázat svou obratnost. Dalšími novinkami jsou ,,žákovský parlament“, který si děti samy volí, a schránka důvěry.
Největší změnou však nepochybně bylo zavedení počítačů přímo do vyučování.
Dnes je tato škola – stoletá jubilantka – nově opravená, pěkná, dostatečně vybavená, dobře fungující.
Má plně kvalifikované učitelky s dlouholetou praxí, které navíc svou práci vykonávají s láskou. Jejich pěkný vztah k dětem prostupuje nejen celým výchovně vzdělávacím procesem, ale i prací s dětmi, kterou vykonávají po vyučování, ve svém volném čase.
Škola má všechny předpoklady plnit své poslání v obci i v dalším století své existence. Jejím nedostatkem je však v této době malý počet žáků.

Je tedy na nás všech občanech Stružnice a Jezvé, zda tato škola přežije své 100. narozeniny a zda se z jejich tříd bude i nadále ozývat veselý dětský smích i vzrušené dětské hlasy, zda se její lavice naplní dětmi, zdolávajícími svou prací první stupínky vzdělanosti.

Z kronik vypsala a zpracovala Mgr. Jana Tejkalová

Z výroků žáků naší školy

Z prvouky 1990/91

,,Máma štěněte je štěnice.“ P .Š., 1. tř.
,,V úle žije jedna královna, mnoho dělnic a několik trubek.“ M. Š., 2. tř.
,,Cukr je rozpustilý.“ V. K., 3. tř.1990/91
,,Paní pokladní v obchodě hlídá pokladnu, aby ji nikdo neukradl.“ P. B., 2. tř.
,,Železo se získává tavením železné rudy v pekárně.“ L. Ř., 3. tř1997/98
,,Mládě krávy je kravčátko.“ M. H., 2.tř
,,Je krůta, krůťata a krůťas.“ J. J., 3. tř.
,,Tatínek kolouška je klokan.“  L. K., 3. tř.
,,Pravěké rostliny, ze kterých vzniklo uhlí, byly: kapradiny, krápníky a pralinky.“ Š. R., 3.tř
,,Okrasné rostliny jsou tulipán, kosatka a růže.“ L. J., 3. tř


Z vlastivědy1990/91

,,V Jaslovských Bohunicích je pekelná elektrárna.“ A. J., 4. tř.1996/97
Otázka: ,,Jaká privilegia měli Chodové od krále?“
Žáci nezabírají, paní učitelka napovídá: ,,Nemuseli třeba chodit na ro…“
M. R. ze 4. třídy okamžitě doplnil: ,,na rodičák!“
,,Krok měl 3 dcery: Libuši, Tetu a Babičku.“ P. B., 4. tř.
,,Kníže Rostislav pozval na Velkou Moravu Cyrila a Metoděje, aby tu šířili nemoci.“
K. J., 4. tř.
Z přírodovědy 1992/93

,,Dřevo z dubu se používá na vodnické stavby.“ T. B., 4. tř.

1994/95

,,Strom na kterém rostou žaludy se jmenuje žaluďák.“ L. K., 4. tř.

            Z českého jazyka 1991/92

,,Slovo zdrobnělé je cukr, protože je droboučký.“ O. J., 3. tř.

1996/97

,,Sestra se klíčí před zrcadlem.“ A. J., 4. tř.

1998/99

Otázka: ,, Proč spisovatel užil ve vyprávění nespisovná slova?“
Odpověď: ,,Abychom měli co podtrhávat.“
B. K., 3. tř.
Tvoření souvětí se spojkou aby: ,, Šla jsem na zahradu, aby tam rostla tráva.“ B. K., 3. tř.

2000/01
,,Skloňovat znamená podstatné jméno vypádovat.“ J. K., 4. tř.

            Z pracovního vyučování 1991/92

,,Dneska budeme orat záhony?“ R. P., 3. tř.

            1997/98

,,Kde budeme motyčkovat?“ Z. J., 2. tř.

            Z hudební výchovy 1997/98

,,Jituška nám chce ještě zaflétničkovat.“ H. B., 2. tř.

            O přestávce 2000/01

,,Paní učitelko, Péťa mi chtěl uškrtit ruku!“ J. Z., 1. tř.

Naší škole ke 100. narozeninám.
kolektiv dětí ZŠ Jezvé, 2001

Naše škola, školička
je stoletá babička,
ale děti uvnitř školy,
zestárnout jí nedovolí.
Každý den je musí hlídat,
umějí-li dobře zpívat.
Kontroluje čtení, psaní,
pravopis a počítání.
Na tělocvik dohlíží,
výkresy jim prohlíží.
Když je všechno v pořádku,
povídá jim pohádku.
A pro chytré dětičky
má schované jedničky.

Přejeme ti, školo milá,
když jsi 100 let oslavila,
abys dlouho i Ty byla
plná dětí veselých,
které budou samý smích,
budou k Tobě chodit rády,
s učením se kamarádit.

Brožuru 100 let školy v Jezvé vydal Obecní úřad Stružnice ke stému výročí založení školy.

 

 

2 Starší komentáře

  1. Eva Jarošová:

Dobrý den, jsem z České Lípy, ale náhodou jsem navštívila tyto stránky a musím vám napsat, že se mi velice líbí. Se zájmem jsem si přečetla o historii školy a prohlédla i další fotky z historie obce. Vše je hezky a přehledně uspořádáno. Na stránky jsem se vlastně dostala proto, že jsem hledala něco o panu Zahrádkovi. Před několika dny jsem poslouchala v rozhlase rozhovor s tímto moudrým pánem a velmi mě zaujal.

18 Květen 2010, 3:29 pm 

  1. Petra Zadražilová:

Dobrý den paní ředitelko mě se po vás stejská a všechny pozdravujte to uteklo nedávno sem byla u vás a teď už v 6 třídě no a na tu školu v přírodě se taky nedá zapomenout mám vás ráda ahoj Petra Zadražilová.

19 Únor 2008, 12:02 pm

 

2 komentáře u 100 let školy Jezvé

  • Dobrý den,
    hledám paní učitelku Janu Hackelovou, která mě učila v jednotřídce v Sosnové 1973-74. Vzpomněla jsem si, že pak učila v Jezvé, což se mi na vaši stránkách potvrdilo :). Prosím vás, nevíte o ní něco? Kde bydlí, je-li vůbec živá? Měla jsem jí velice ráda a řízením osudu (hlavně u ní) jsem nemohla dostát svému slibu jí, aby jí neublížila. Ale právě proto na ni stále myslím a moc ráda bych se s ní setkala, půjde-li to ještě, doufám, že už není pozdě.
    Budu vám moc vděčná, za jakoukoli informaci o ní.
    Přeji hodně úspěchů ve škole a radosti s dětmi :).
    Děkuji za porozumění.
    S úctou
    Hana Esentierová
    47001 Česká Lípa

  • Dobrý den paní Esentierová,
    kontakt na paní učitelku Hacklovou Vám pošlu Emailem.
    Petr Fletcher

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*